Tuš na papíře . Dlouhý a úzký formát svitku vyplňuje trs vodních rostlin, malovaných vlhkou tuší. Smělé geometrické pojetí stonků a žebroví listů je dáno širokými energickými tahy, celá kompozice se sklání směrem k divákovi. Listy jsou stlačené úzkým formátem a působily by teskně, nebýt kontrastu prudkého pohybu tří žab na vodě a letící vážky v prázdném prostoru nahoře. Malíř použil pouze tuš, ale předvedl paletu odstínů od šedých po temně černé, využívaje záblesky bílého pozadí. Dílo je skvělou ukázkou spontánního stylu sie-i., který stylově souvisí s kurzívní kaligrafií. Vlastní pečeť Čchi Ta (nejstarší syn z rodu Čchi). Námět se vztahuje k životu prožitému na vesnici, byl však malován dlouho poté ve městě. Po pravé straně běží svislý nápis, obsahující signaturu „Stařec ze Síně plovoucího žabince, Čchi Paj-š', namaloval v hlavním městě“. Názvem Síň plovoucího žabince pojmenoval obydlí v rodném Siang-tchangu, kam se vrátil v letech 1906-1915, a také dům v Pekingu, kde žil po roce 1920. Nápis pokračuje básní:"Zas přišlo jaro a oteplilo se. Mrzel jsem se, že cesta domů už dávno není schůdná, že se do staré zahrádky sotva vrátím. Nač se tím trápit?" Čchi Paj-š' je považován za největšího mistra tušové malby ve spontánním stylu sie-i. Vyšel z rolnického prostředí, ale díky mimořádnému talentu, houževnatosti a také podpoře sponzorů se prosadil jako malíř. Byl rovněž vynikající kaligraf a rytec pečetí. Na začátku 20. století cestoval po Číně a studoval obrazy velkých mistrů expresivní malby. V roce 1917 se usadil v Pekingu, postupně vytvořil vlastní umělecký styl a od 30. let se prosadil na místním trhu s uměním. Do pozdního věku byl činný a zanechal po sobě bohaté, pozoruhodné dílo.