Čepel je v plném tvaru, což je v případě mečů z období Kamakura (1183–1333) velice vzácné. Jedna čepel v plném tvaru připadne na 800 „unavených“ (zeštíhlených obroušením). Textura překládání rai hada, linie kalení suguha hamon etc. vykazují nejvyšší estetické kvality, ostatně i v současnosti se meče se vzácnou čepelí hodnotí jako bidžutsu tóken neboli umělecké meče. Proto také byl meč takových kvalit logicky v držbě nejvyšší aristokracie, u které dokonalost používaných předmětů měla vždy i rituální význam. Zde i podle emblému na koširae meč patřil rodu šógunů Tokugawa. Technické parametry: hon zukuri, iori mune, čú kissaki, rai hada (ko itame s čikei), hiro suguha ko aši iri, sugu ni saki ko maru, 2 mekugi ana. Příslušenství koširae: Ito maki no tači, šakudó nanako suemon zógan kanagu, našidži nuri ni taka maki-e. S motivem Aoi mon (rodových znaků klanu Tokugawa, který de facto vládl Japonsku v letech 1603–1868 z pozice šógunů. Pozdní období Edo, 19. století.