Jedná se o výjimečně kvalitní zbroj, zhotovenou ve středním období Edo, v polovině 18. století, věhlasnou platnéřskou rodinou Mjóčin. Povrch ocelových plátů vyniká skvělým řemeslným provedením s uměle vykultivovanou ušlechtilou patinou železa (sabimono). Na pětidílném kyrysu gomaidó s vertikálními segmenty (Sendai dó) je technikou repoussé učidaši reliéfně vytlačen sánskrtský znak (bondži) odkazující k ochrannému hrozivému božstvu Fudó Mjóó (sáns. Áčala). Ve stejné technice se nachází párové bondži na ochraně rukávů Sendai sode, s mantrami odkazujícími k buddhovi Západního ráje (Amida Njorai) a plamennému ochránci Fudó Mjóó. Signatura a datace jsou vypáleny na jelenici egawa na vnitřní straně rukávců sode. V oblasti šíje je zbroj doplněna brigandinou kikó. Pancéřové rukávce typu cucu kote. Kusazuri sešněrované tmavě modrým odoši ito (v černé barvě boha války Hačiman-guro) je rozdělené do desíti proudů. Dvaatřicetiplátová přilba sudži bači kabutó ve stylu Akoda nari je vertikálně nastavena polychromovaným dřevěným klenotem maedate ve formě paprsků banrin a gošiči no kiri (heraldická paulownia imperialis) a doplněná obličejovou maskou menpó v provedení me no šita bó s ochranou krku tare. Zbroj je vybavena původní transportní bednou joroi zucu, používanou i na vystavení vzácné zbroje v čestné části místnosti (tokonoma).