Vystavováno: Běla Kolářová, 27. 1. – 9. 4. 1996, Národní galerie v Praze, Veletržní palác, Praha

Umělecké beseda, 12. 11. 2003 – 1. 2. 2004, Galerie hlavního města Prahy, Praha

Experiment, řád, důvěrnost: Ženské rastry Běly Kolářové, 27. 9. – 31. 12. 2006, Muzeum umění Olomouc, Olomouc

Běla Kolářová: Asambláže a fotografie, 16. 7. – 24. 8. 2008, Museum Kampa, Praha.

Publikováno: Marie Klimešová, Jakub Potůček, Ondřej Zatloukal, Experiment, řád, důvěrnost: Ženské rastry Běly Kolářové, Olomouc 2006, s. 115.

Přiložen odborný posudek PhDr. Anny Strnadlové.

Běla Kolářová, rozená Helclová, zanechala v českém uměleckém dění výraznou stopu jako fotografka a výtvarná umělkyně. Narodila se 24. března 1923 v Terezíně a její tvůrčí cesta se rozvíjela v průběhu turbulentního 20. století. Její výtvarná dráha nebyla jen o uměleckém projevu, ale i o vzájemné spolupráci a vazbě na významné postavy českého uměleckého světa.

Jako partnerka Jiřího Koláře, který byl rovněž význačným umělcem, se mnohdy ocitla ve stínu jeho veřejného úspěchu. Jejich spojení nebylo pouze osobní, ale také umělecké. Dlouhá léta společně tvořili a navzájem se obohacovali, čímž vytvářeli unikátní umělecký dialog.

Po absolvování studia na obchodní škole v roce 1941 a zaměstnání v knihkupeckém a tiskařském družstvu Mladé proudy se ocitla v Baťových závodech ve Zlíně. Zde se setkala s Jiřím Kolářem, který měl zásadní vliv na její další životní směřování. Jejich manželství poskytlo zázemí pro vzájemnou tvůrčí spolupráci, přičemž Běla se postupně obrátila k různým formám uměleckého vyjádření, včetně fotografie, lepených koláží a asambláží.

První veřejnou výstavou se představila v roce 1962 v pražském Mánesu. V dalších letech se její tvorba rozrůstala a zahrnovala různé experimentální postupy. Spoluzaložila skupinu Křižovatka, která se stala platformou pro prezentaci jejího a dalších uměleckých směrů. Nicméně normalizační období po roce 1968 znamenalo ztížené podmínky pro tvůrčí působení.

Po podpisu Charty 77 a následném komplikovaném vývoji v Československu se Běla Kolářová spolu s manželem rozhodla opustit vlast a usadit se v Paříži. Teprve po listopadu 1989 se mohla vrátit do České republiky, kde pokračovala v tvůrčí práci.

Její umělecký odkaz je mimořádně ceněn pro jeho inovativnost a přínos k rozvoji uměleckých směrů jako neokonstruktivismus a minimalismus. Její experimentální postupy a osobitý pohled na svět jí zajistily domácí i mezinárodní uznání. Běla Kolářová zemřela 12. dubna 2010 v Praze, ale její umělecké dědictví stále pokračuje v inspiraci dalších generací umělců a diváků.