Velmi zdařilá geometrická kompozice, v níž soustava černých kruhových útvarů a jemně vedených linií vytváří působivou iluzi hloubky, rytmu a pohybu směrem do středu obrazu. Precizní provedení, výrazný kontrast a promyšlená výstavba kompozice dodávají dílu mimořádnou vizuální působivost.

Signováno vlevo dole a datováno 1980. Dílo je kvalitně adjustováno.

František Hudeček se narodil 7. dubna 1909 v Němčicích u Holešova a ze světa odešel 13. května 1990 v Praze. Jako význačná postava českého umění 20. století se etabloval nejen jako malíř, ale také jako fotograf, ilustrátor, grafik a typograf. Svá studia zahájil na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl žákem Františka Kysely. Brzy se stal členem prestižní Umělecké besedy a následně i avantgardní Skupiny 42. V šedesátých letech byl součástí tvůrčí skupiny Radar.

Ve třicátých letech 20. století experimentoval Hudeček s různými technikami. Jedna z nich, frotáž, unikátní technika vytváření obrazů z náhodně ztuhlých škrobových papírů, kterou nazval "škrobáci", mu přinesla široké uznání. Díky škrobákům vzniklo jeho pravděpodobně nejznámější dílo, objekt "Sokrates a Faidros čili o kráse", které je nyní součástí sbírky GASK – Galerie Středočeského kraje.

Avšak koncem třicátých let podstoupil Hudeček změnu v uměleckém vyjádření. Místo abstraktního fantaskna se zaměřil na konkrétní realitu městské krajiny a osamělých postav v ní. Zde stvořil svůj osobní obraz "nočního chodce", což byla postava, která v mnoha ohledech reprezentovala Hudečka samotného. S narůstající tendencí ke geometrizaci svých obrazů zobrazoval řád vesmíru a urbanismus.

Po období pomlky během padesátých let se Hudeček vrátil k malování s obnoveným zápalem. Jeho pozdější díla vykazovala silný dvojznačný charakter: na jedné straně hmotné skrumáže přírodních motivů a na druhé straně abstraktní, geometrické formy inspirované vlastnostmi světla, připomínající tehdy populární op-art.

František Hudeček byl aktivní i v oblasti výstav. Jeho poslední samostatná výstava se konala v roce 2006 v Galerii U Betlémské kaple v Praze, což potvrdilo jeho trvalý význam v českém uměleckém prostředí.