olej na maliarskej lepenke; 47,5x39,5 cm; neznačené; K dielu je priložená odborná expertíza SNG a súdno-znalecký posudok Mgr. Zsofie Kiss-Szemán.

Dielo „Portrét muža“ je typickým obrazom v tvorbe Ladislava Mednyánszkeho z obdobia 1880-85, kedy sa intenzívne venoval zobrazeniu mladých, silných mužov. Zobrazený muž predstavuje typ, ktorý maliar vyhľadával. Ide o typ silného, sebavedomého mladíka, ktorý je odhodlaný a väčšinou v tomto období ešte – pokojný, niekedy až bohorovný. Tento typ človeka – ako sa nazdával sám maliar – tvoril protiklad jemu samotnému, považoval ho za komplementárny typ a ako písal Mednyánszky vo svojom denníku: fyzicky zdatný, odhodlaný a vyrovnaný typ sebavedomého mladíka. V tvorbe z tohto obdobia bolo Mednyánszkeho hlavným cieľom zachytiť vášeň a výraz tváre. Vo svojom ranom denníku sa pýta: „Fascinácia charakterovými hlavami. (...) Treba niečo viac ako výraz tváre?“ Aj preto Mednyánszky často hľadal istý typ človeka, ktorý sa vyznačoval určitými vlastnosťami alebo črtami určujúcimi charakter aj výraz tváre. Umelec už počas prvej návštevy Barbizonu podobne ako aj ďalší predstavitelia tejto „školy“ veril, že obroda aristokracie z radov roľníkov, zdravého jadra ľudstva, jej jediná cesta vývoja spoločnosti.

Ladislav Mednyánszky byl slovensko-maďarský malíř, proslulý svými krajinářskými díly a jako stoupenec barbizonské školy a impresionismu.

Narodil se 23. dubna 1852 v Beckově do smíšeného manželství. Po deseti letech se rodina přestěhovala do matčina rodného zámečku ve Strážkách. Medňanský získal umělecké vzdělání v Mnichově a Paříži, kde navštívil i Barbizon a seznámil se s dalšími umělci.

V roce 1877 poprvé navštívil maďarský Szolnok, kde se seznámil s dalšími malíři. Procestoval i Itálii a střední Evropu. I přes svůj vysoký věk dobrovolně narukoval na frontu první světové války jako vojenský malíř.

Jeho dílo je rozsáhlé, ačkoli mnoho děl není podepsáno ani datováno. Významná část jeho umělecké pozůstalosti je v Maďarské národní galerii v Budapešti, a část je vystavena ve Strážkách u Spišské Belé v rámci sbírek Slovenské národní galerie.

Zemřel 17. dubna 1919 ve Vídni ve věku 66 let. Pochován byl v Budapešti vedle hrobu svého přítele Bálinta.