1971; tempera na papieri; 62x88 cm; značené vstrede dole „A. K. 71“

Alojz Klimo patrí medzi umelecké osobnosti, ktoré nemožno s ničím a nikým porovnávať. Bol „solitér“ v pravom zmysle slova a zaradil sa k najprogresívnejším výtvarníkom povojnového slovenského výtvarného umenia. Predkladané dielo Fragmenty z roku 1971 jasne reflektuje jeho vyzretý umelecký prejav, ku ktorému sa postupne v priebehu rokov dopracoval, za pomoci redukcie, abstrahovania a zjednodušovania vizuálne existujúcej skutočnosti. Základom obrazu je prísny rastrový systém, ktorý plochu delí na sieť polí, oddelených hrubými čiernymi líniami. Mriežka neslúži len na rozdelenie obrazovej plochy, ale funguje ako akési „okná“, resp. samostatné mikrosvety, v ktorých sa odohrávajú jednotlivé deje. Na rozdiel od Konkrétistov Klimo neusiluje o bezchybnú geometriu a dokonale hladké farebné plochy, ale úmyselne priznáva maliarsky rukopis a nedokonalosti. Oslabuje tak chladnosť a sterilnosť geometrie, a vnáša do obrazu emóciu a ľudskosť. Základné farby kombinuje s neutrálnymi tónmi, pričom farebná schéma nie je symetrická čo buduje vnútorné napätie diela. Napriek prísnej geometrií Klimo dokáže prostredníctvom svojho diela rozprávať príbehy o svete mestského prostredia , za pomoci detailov – fragmentov z našej vizuálnej reality.

Alojz Klimo byl slovenský umělec, narozený 3. srpna 1922. Od 60. let 20. století byl jedním z nejprogresivnějších slovenských umělců a proslavil se svou zálibou v geometrické abstrakci a malbou. Jeho malířský rukopis byl snadno rozpoznatelný a specifický.

V první polovině 60. let se na slovenské výtvarné scéně začala formovat skupina umělců, kteří se zaměřovali na konstruktivistické, kinetické a světelné umění. Mezi těmito umělci byli i Milan Dobeš, Eduard Antal, Tamara Klimová, Štefan Belohradský a teoretik Arsen Pohribný. Alojz Klimo se v této době zaměřil na malbu, kde se soustředil na zjednodušené geometrizované tvary a bohatou barevnou škálu.

Pro svou tvorbu čerpal inspiraci převážně z městské krajiny. Motivy křižovatek, ulic a střech domů se objevovaly v jeho dílech na dřevěných deskách, plátnech i v linorytech. Jeho práce často využívaly princip kontrastu, kde obrazová plocha byla rozdělena do jednotlivých polí orámovaných výraznou černou linkou. Toto dělení bylo inspirováno pracemi umělce Pieta Mondriana.

Alojz Klimo často používal škálu čistých a výrazných barev, kdy jednotlivá pole byla nositelem konkrétní barvy. Segmenty byly dále obohaceny různými vzory a mřížkami. Jeho tvorba také obsahovala otisky kružnic a čtverců rozmístěných na ploše polí. Jednotlivé obrazy měly často symetrickou kompozici kolem vertikální osy, což vytvářelo dojem okenní tabule či stránek knihy.

Alojz Klimo měl výrazný umělecký výraz, který spojoval geometrickou abstrakci s bohatou barevnou škálou. Studoval na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením profesora J. Baucha. Jeho umělecká kariéra zahrnovala také vytvoření rozměrné variabilní kompozice s názvem "Barevné přeměny" pro československý pavilon na Expu 1970 v Ósace.

Zemřel 12. října 2000.