1978; olej, kombinovaná technika na dreve; 22x41 cm; značené vpravo dole „V. K. 1978“

Dielo Fašiangy – Prítomnosť smrtky je unikátnym spojením všetkých tendencií Kompánkovej sochárskej i maliarskej tvorby 70. rokov. Vložená soška Smrtky nie je neoddeliteľnou súčasťou diela. Naopak ňou Kompánek diváka vyzýva k dotyku a hre, vďaka čomu sa Smrtka môže stať i samostatným sochárskym dielom. Už na prelome šesťdesiatych a sedemdesiatych rokov nastáva u Kompánka nový posun v oblasti motívu. Naplno sa zameriava na motívy zvierat či postáv a masiek ľudových fašiangov, pričom po prvý raz ich spracúva aj do podoby drobných sošiek – hračiek. V. Kompánek vytváraním týchto hračiek – „sošiek do ruky“ nabúral stereotypné, čisto zrakové vnímanie sochy ako umeleckého diela. Uvedomil si, že socha môže byť i malou, drobnou vecou, ktorú možno mať pri sebe, s ktorou sa možno hrať a dotýkať sa jej, čím kládol zmysel hmatu pri vnímaní umeleckého diela na rovnocennú úroveň so zrakom či sluchom. V čase keď sa Kompánek odklonil od tvorby monumentálnych skulptúr v charakteristickom „čistom obryse“ a začali prevažovať drobné sošky a hračky, objavila sa i nová farebnosť – žiarivé odtiene bielej, červenej či belasej. Od roku 1972 sa stupňuje i jeho maliarska aktivita, v ktorej prevládajú poľné pracovné motívy a fašiangové sprievody.

Vladimír Kompánek se narodil 28. října 1927 v Rajci. Byl významným slovenským sochařem a malířem, zařazovaným do Skupiny Mikuláše Galandy, kterou sám pomáhal zakládat, a byl blízkým přítelem Dominika Tatarky.

Studoval v letech 1947–1949 na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě a poté v letech 1949–1954 na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě.

Jeho nejdůležitějším obdobím sochařské tvorby byla šedesátá léta 20. století. Později se věnoval také kresbě a malbě. Jeho dřevěné sochy čerpaly inspiraci z venkovského prostředí a často zobrazovaly archetypální formy spojené s geniem loci daného místa. Vytvářel totemické symboly a abstrahoval formy z lidové architektury a stromů. Motivy žen a přírody se často objevovaly v jeho díle, například ve skulptuře Lesná madona z roku 1966. V oblasti malby se věnoval zejména zobrazování masopustních masek.

V jeho tvorbě bylo charakteristické spojení s přírodou a venkovem. Vedle sochařství se věnoval i vytváření dřevěných hraček, které kombinovaly jednoduchost s futuristickým pojetím pro dospělé. Některé z jeho hraček realizoval i ve větším formátu na dětských hřištích, například v Piešťanech.

Vladimír Kompánek zemřel 20. ledna 2011 v Bratislavě.