olej na maliarskej lepenke (poškodené); 57x40,5 cm; značené vpravo dole „Lea“. 

Dielo pochádza z rodiny maliarky.

Predstaviteľka Generácie 1909, Lea Mrázová bola okrem iného excelentnou portrétistkou. Brilantné zachytenie vonkajších čŕt spolu s hlbokým psychologickým ponorom do osobnosti portrétovaného vyústili do série maliarsky zaujímavých portrétov osobností z umeleckého, hlavne divadelného prostredia. Neoddeliteľnú súčasť v rôznych obdobiach tvoria maliarkine vlastné portréty. Samu seba zobrazuje ako silnú, sebavedomú a emancipovanú ženu, ale zároveň aj akúsi tajomnú femme fatale, ktorá svoj život žije výlučne podľa vlastných pravidiel. Autoportrét z roku 1937 je na trhu vzácne sa vyskytujúcou zberateľskou zaujímavostou.

Lea Mrázová (rozená Krššáková) se narodila 9. listopadu 1906 v Moštěnici. Byla slovenskou malířkou, publicistkou a překladatelkou.

Studovala na gymnáziu v Banské Bystrici a v letech 1925-1927 na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Později pokračovala ve studiu na Univerzitě Komenského v Bratislavě a současně navštěvovala malířské školy Rudolfa Vejrycha v Praze a G. Mallého v Bratislavě. Dále absolvovala Ukrajinskou akademii výtvarného umění v Praze v roce 1937 a v roce 1947 studovala na Académie des Beaux Arts v Paříži.

Od roku 1930 do 1934 pracovala jako pomocná redaktorka a poté v letech 1934-1939 jako zodpovědná redaktorka časopisu Živena v Martině. Od roku 1939 působila v Bratislavě jako svobodná umělkyně. V letech 1950-1951 byla externí lektorkou dějin francouzské literatury na Filozofické fakultě Slovenské univerzity.

Lea Mrázová byla významnou představitelkou Generace 1909 ve slovenském výtvarném umění, ale stála také na vlastních uměleckých a názorových pozicích. Její díla se vyznačují osobitým rukopisem a koloritem. Věnovala se portrétní tvorbě, vytvořila galerii portrétů osobností ze světa umění, zejména divadelního života. Vedle toho se zabývala zátišími, krajinomalbou, figurálními kompozicemi, folklórem a pracovními motivy. Po studijním pobytu v Paříži obohatila svou tvorbu monumentálními díly, nástěnnými gobelíny a uměleckým protisměrem.

Lea Mrázová byla také autorkou recenzí, fejetonů, článků a odborných studií. Kromě Živeny spolupracovala s časopisy Slovenské pohledy, Národní noviny a Elán. Věnovala se také překladům z polské a francouzské literatury.

Zemřela 11. ledna 1995 v Bratislavě.