Jaroslav Kvapil (25. září 1868 Chudenice – 10. ledna 1950 Praha) byl český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér.

Jaroslav Kvapil se narodil 25. září 1868 v Chudenicích jako syn lékaře Ignáce Hynka Kvapila. 

Po studiích na gymnáziu v Klatovech a Plzni odešel studovat medicínu a filosofii do Prahy, studia však nedokončil. V letech 1891–1904 pracoval jako novinář v redakcích listů Hlas národa, Národní listy, Česká stráž a Zlatá Praha. K trvalému zájmu o divadlo jej přivedla jeho první manželka Hana Kvapilová, herečka Národního divadla. V roce 1898 spoluzaložil divadlo Uranie a v roce 1900 se stal dramaturgem činohry Národního divadla, kde později působil jako vrchní režisér a v letech 1911–1918 jako šéf činohry — celkem zde mezi lety 1893 a 1937 uvedl 205 inscenací, mimo jiné proslulé libreto k Dvořákově opeře Rusalka. 

Od roku 1921 vedl jako umělecký šéf Městská divadla na Královských Vinohradech, kde vytvořil rozsáhlý cyklus Shakespearových her a spolupracoval s předními herci své doby. Za druhé světové války spoluzaložil odbojovou organizaci Prozatímní revoluční národní výbor, po jejímž odhalení strávil 11 měsíců ve vazbě až do osvobození v květnu 1945. V roce 1946 obdržel titul národní umělec a čestný doktorát Univerzity Karlovy. 

Jaroslav Kvapil zemřel 10. ledna 1950 v Praze. Byl významným českým básníkem, dramatikem, překladatelem, libretistou a divadelním režisérem, který položil základy moderní české divadelní režie.