2016, akvarel na papíru 

Ivana Lomová (*1959) začínala jako ilustrátorka dětských knih, ale v roce 1997 se poprvé představila výstavou ve Špálově galerii jako zralá malířka. Ačkoli její obrazy vznikají podle osobních fotografií, nedá se její tvorba označit jako fotorealistická. V malbách nacházíme jakýsi svět za zrcadlem, který vypadá jako ten náš jen zdánlivě. Autorka od příběhů rodiny, známých a cestování přechází k malbě městských detailů, a dokonce scén z filmu. Nostalgií, ale i ironií naplněné obrazy, malované lehkou hladkou malbou, jsou nezapomenutelné, a proto velmi žádané. Letos vystavovala například v Trutnově a Karlových Varech. Feministický akvarel zralých žen je raritním kouskem známé a ceněné autorky, který se bude vyjímat v každé sbírce.

Ivana Lomová, narozená v roce 1959 v Praze, je česká výtvarnice, která se věnovala zejména kresbě, ilustraci a později i malbě a fotografii. Studovala na gymnáziu Jana Keplera a následně na fakultě architektury ČVUT v Praze v letech 1978–1983. V osmdesátých letech začínala jako kreslířka a ilustrátorka, spolupracovala s nakladatelstvím Albatros a ilustrovala více než 25 knih, převážně pro děti a mládež. Kromě toho se věnovala komiksu a kreslenému filmu.

Ve své rané tvorbě se vyznačovala ironií a prvky české grotesky, prostřednictvím kterých s nadsázkou komentovala stav české společnosti a jeho vliv na individuální duši. Často se zaměřovala na témata spojená se společenskými a rodinnými rituály a vztahy mezi lidmi, zejména mezi mužem a ženou.

V průběhu devadesátých let se její těžiště práce začalo posouvat k volné tvorbě, a v současné době se věnuje především malbě. Používá techniku olejomalby a často tvoří v tematických cyklech. Kolem roku 2000 začala pracovat s fotografií, což přineslo nový směr do její tvorby. Její umělecká práce se přiklání k objektivnějšímu zpracování skutečnosti, ačkoliv stále interpretuje viděné a vytváří obrazy, které jdou za hranice pouhého zachycení reality. Lomová transponuje, vybírá a spoléhá se na svou fantazii, čímž vytváří obrazy, jež skrývají hlubší vrstvy a nabízejí divákovi prostor pro reflexi a úvahu o zobrazovaném. Její tvorba odhaluje život jako tajemství, neustále se vyvíjející a otevřené neznámému.