2024, akvarel na papíru 

Stanislav Kolíbal (*1925) je doyenem české umělecké scény od doby neoficiální zóny až po současnost. Pro jeho sochařskou, malířskou a grafickou tvorbu je typický minimalistický a jednoznačný přístup. Již v 60. letech se jeho tvorba výrazně prosadila na mezinárodní velmi konkurenční scéně. V roce 2019 reprezentoval Českou republiku na 58. mezinárodním bienále v Benátkách a jeho práce jsou zastoupeny v mnoha prestižních sbírkách po celém světě. Ve své minimalistické geometrické tvorbě se vedle soch a instalací věnuje celoživotně i kresbě. Jeho díla jsou cenná a na uměleckém trhu velmi žádaná. Tato pozdní kresba akvarelem je důkazem autorovy umělecké kontinuity a nadčasovosti jeho tvorby, která patří k tomu nejcennějšímu v našich dějinách umění.

Stanislav Kolíbal je významným českým umělcem, který se narodil 11. prosince 1925 v Orlové. Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a později na DAMU, kde se věnoval scénografii. Od roku 1954 je členem Umělecké besedy a byl také spoluzakladatelem a členem umělecké skupiny UB 12 v letech 1960 až 1970.

Jeho tvorba začínala v oblasti malby, ilustrace, typografie a scénografie, ale později se začal věnovat abstraktním prostorovým objektům, kterým se věnuje dodnes. Kolíbal se také zabýval grafickým designem a působil jako pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze.

Je známým představitelem českého konceptuálního umění a geometrické abstrakce. Mezi jeho významná ocenění patří Medaile Za zásluhy udělená prezidentem Václavem Klausem v roce 2005 a Cena Ministerstva kultury ČR v roce 2008.

Kolíbalovo dílo zahrnuje monumentální trojrozměrné objekty a prostorové kompozice ze sádry, kovu či dřeva. Mezi jeho významná díla patří například reliéfní zeď Československého velvyslanectví v Londýně a Pankrácké předmostí Nuselského mostu.