2017, ultra vysokohodnotný beton (UHPC)

Federico Diáz (*1971) je umělec, který od začátku své kariéry pracuje s novými médii. Technické experimenty a vědecké prvky propojuje v objektech či instalacích, jež často kromě estetické kvality mají i poznávací funkce. Díaz vyvíjí i komplexní utopické projekty a posouvá hranice vizuálního umění daleko za běžnou praxi. Jeho práce jsou zastoupeny v mnoha veřejných i soukromých sbírkách. V loňském roce vystavil v brněnské galerii OFF/FORMAT. 
Objekt Vessels lze vnímat jako abstraktní artefakt, může však být také metaforou katastrofických okamžiků lidského života.
 

Federico Díaz se narodil 18. července 1971 v Praze a je výtvarným umělcem česko-argentinského původu. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1990–1997, kde navštěvoval ateliéry vedené Karlem Malichem, Stanislavem Kolíbalem a Alešem Veselým. Během první poloviny devadesátých let začal vystavovat na prestižních festivalech nových médií v Evropě a Japonsku.

Díaz je známý svým používáním nových médií, algoritmicky generovaného umění, interaktivity a využití robotů ve své tvorbě. Jeho práce často odhaluje imateriální elementy přirozeného prostředí, které nejsou běžně zachytitelné lidskými smysly. Je považován za vizuálního aktivistu a spojuje vědu a umění jako rovnocenné složky své tvorby.

Kromě výstav v Česku, včetně Domu umění města Brna, Moravské galerie a Národní galerie v Praze, vystavoval také na mezinárodních akcích a institucích jako Institute of Contemporary Art/ICA v Londýně, ZKM Center for Art and Media v Karlsruhe, Mori Art Museum v Tokiu, MASS MoCA ve státě Massachusetts a na Benátském bienále.

Jeho významné instalace zahrnují "Eccentric Gravity: Heraldic" (2020), "BIG LIGHT I'm Leaving the Body" (2019), "Subtile Sacramento" (2017-2018), "BIG LIGHT Space of Augmented Suggestion" (2017), a "Geometric Death Frequency-141" (2010).

Díaz působil také jako pedagog na Masarykově univerzitě v Brně a vedl Ateliér supermédií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze mezi lety 2008–2014. Jeho umělecký přístup se vyznačuje kombinací inspirace z různých uměleckých proudů 20. století, od Bauhausu a Lászla Moholy-Nagyho po současné umělce jako Tomás Saraceno a Philippe Parreno.

Federico Díaz získal ocenění za své dílo, jako například na Florentském bienále v roce 2007 za projekt "Sakura", za který obdržel cenu Premio Internazionale „Lorenzo il Magnifico“.