![[object Object]](https://cdn.livebid.cz/authors/11771.jpg?v=2)
Basic info
| technika | olej na plátně |
| rozměr | 26 x 33 cm |
| signatura | vpravo dole |
| rám | rámováno |
| poznámka k dílu | Provenience: MUDr. Jaroslav Franta (1865-1947), významný prvorepublikový sběratel |
| datum narození | 1821-1908 |
| o autorovi | Jan Nowopacký se narodil v chudé tkalcovské rodině. V mládí hrál dobře na housle a flétnu a proto jej jeho rodiče chtěli poslat na učitelská studia, nakonec zvítězilo malování a na přímluvu hraběnky Harrachové nastoupil mladý Jan v sedmnácti letech do učení k vídeňskému malíři Schrotzbergovi. V roce 1839 se poprvé neúspěšně pokusil dostat na vídeňskou akademii, ale pro neznalost němčiny byl odmítnut. Vrátil se do Nechanic a postupně si vzdělání doplnil. V roce 1842 odjel znovu do Vídně a na akademii byl přijat.
Studoval zde u několika profesorů a se školou podnikl první cesty do Alp a Tyrolska. V roce 1848 ze zúčastnil revolučních bojů ve Vídni a po porážce revoluce se z obav před následky přestěhoval do Prahy. Zde se seznámil s významnými českými malíři té doby v čele s Josefem Mánesem.
Po smrti svého otce se dostal do těžké hmotné situace, kterou vyřešil vstupem do panských služeb - v roce 1849 přijal místo učitele kreslení v rodině Paarů a od roku 1851 u hrabat Hoyosů v Dolním Rakousku. Tato zaměstnání jej hmotně zabezpečila a umožnila cestovat zejména po střední Itálii a Kampánii.
Po návratu do Vídně se v roce 1861 začal opět živit jako učitel malování v rodinách vysoké šlechty, vyučoval také děti císařské rodiny a od roku 1869 byl učitelem malování korunního prince Rudolfa. Tyto známosti u císařského dvora mu vynesly jmenování kustodem - správcem císařské obrazárny ve Vídni v roce 1880. Kustodem byl až do svého penzionování roku 1895.
Skutečnost, že takřka celý svůj život strávil v cizině, způsobila, že je považován za rakouského malíře. V Čechách byl objeven až na sklonku svého života a první své souhrnné výstavy v Čechách se dočkal až v roce 1902. |
About
Author
Jan Nowopacký, známý též jako Jan Novopacký, se narodil 15. listopadu 1821 v Nechanicích a zemřel 3. července 1908 ve Slavětíně u Loun. Byl českým malířem s důrazem na krajinářství.
Nowopacký pocházel z chudé rodiny, kde se narodil jako syn napoleonského vojáka, tkalce a lidového malíře. Přestože v mládí exceloval v hře na housle a flétnu, jeho rodiče původně chtěli, aby studoval učitelství. Nakonec však preválcovala láska k malbě. Na přímluvu hraběnky Harrachové začal v sedmnácti letech učit se u vídeňského portrétního malíře Schrotzberga.
V roce 1839 se pokusil dostat na vídeňskou akademii, ale kvůli neznalosti němčiny byl odmítnut. Vrátil se do Nechanic a postupně si doplnil vzdělání. V roce 1842 znovu odjel do Vídně, kde byl přijat na akademii. Studoval krajinomalbu u Thomase Endera, historickou elementární kresbu u Karla Gsellhofera a malbu u Josefa Mössmera.
Během studií získal několik ocenění, a v roce 1848 obdržel I. dvorní cenu za obraz "Zpustlý hřbitov", který byl přijat do dvorní galerie ve Vídni. Společně se školou podnikl cesty po Alpách, Tyrolsku a Štýrsku a seznámil se s krajinářem J. Zeleným.
Po revolučních událostech v roce 1848, kterých se účastnil ve Vídni, se přestěhoval do Prahy, kde se seznámil s významnými českými malíři, včetně Josefa Mánesa. Po smrti otce se ocitl v těžké finanční situaci a přijal místo učitele kreslení u různých šlechtických rodin. Tato zaměstnání mu zajistila finanční stabilitu a umožnila mu cestovat po Itálii.
V roce 1861 se vrátil do Vídně, kde začal opět pracovat jako učitel malování pro šlechtické rodiny, včetně dětí císařské rodiny. V roce 1869 se stal učitelem malování korunního prince Rudolfa. Díky svým známostem u císařského dvora byl povýšen do rytířského stavu a v roce 1880 byl jmenován kustodem císařské obrazárny ve Vídni, kde působil až do svého penzionování v roce 1895.
Nowopacký strávil většinu svého života v cizině a byl považován za rakouského malíře. Teprve na sklonku svého života byl objeven v Čechách a v roce 1902 se dočkal prvních souhrnných výstav v České republice.
Po odchodu do penze v roce 1895 žil na penzi v Čechách, nejprve v Ústí nad Orlicí a později ve Slavětíně u Loun, kde také zemřel v roce 1908. Je pohřben na tamějším hřbitově.
