Svatopluk Máchal, narozen 29. dubna 1895 v Třebíči, byl významný český akademický malíř, hudebník a gymnaziální profesor se širokým záběrem v oblasti umění a vzdělávání.

Máchal se narodil v Třebíči do rodiny Jana Máchala, gymnaziálního profesora a inspektora tělesné výchovy na Moravě. Studoval na c.k. gymnáziu v Třebíči a na podzim roku 1914 byl přijat na CK Akademii umění v Praze. Již ve svém mládí ukazoval výrazný talent, a jeho obraz "Pohled na Třebíč" pocházející z té doby to potvrzuje. Jeho studia byla přerušena odvelením na východní frontu během první světové války, kde byl později zajat. Po návratu do vlasti v roce 1920 působil aktivně jako legionář.

V letech 1921–1922 studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze, ale na podzim roku 1922 se vrátil na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem Jakuba Obrovského a Franze Thieleho. Ve stejném období se seznámil s českými Němci, jako byli Alfred Adamek, Jan Alster a další. Získal stipendium a studoval na Akademii až do roku 1926, kdy obdržel stipendium od Ministerstva školství na studijní cestu do Paříže s cílem kontaktovat Františka Kupku.

Máchal se také věnoval pedagogické dráze. Od roku 1924 učil na reálném gymnáziu v Pardubicích a později přešel na klasické gymnázium do Plzně. Během té doby se stal členem Československého výzkumného ústavu pro výtvarnou výchovu. Měl značný vliv na výtvarnou scénu, a to nejen svým vyučováním, ale i jako autor návrhu praporu Sokolské župy Plzeňské.

Máchal byl nejen malířem, ale také talentovaným hudebníkem. Hrál na violoncello v komorních kvartetech a vystupoval v Pardubicích, Plzni a v Praze.

Jeho raná tvorba byla ovlivněna moderním výrazem krajinářské tvorby a kubismem. Ve 30. letech se zaměřil na poetiku cirkusového prostředí, což se promítlo do jeho děl.

Svatopluk Máchal autorsky vystavoval pouze jednou, a to v Plzni v roce 1933. Po jeho smrti v roce 1947 byla uspořádána posmrtná výstava v Praze v roce 1949.

Jeho tvorba byla znovuobjevena a oceněna v pozdějších letech, a výstavy jeho děl se konaly v Pardubicích, Praze a dalších místech. Máchal zanechal výtvarné dědictví zahrnující krajinomalbu, figurální kompozice a výjimečné kresby, které byly předmětem několika výstav v posledních desetiletích.

Zemřel 27. května 1947 v Praze.