1900 - 1904 | technika: olej na plátně | 80 × 100 cm | signatura: vlevo dole | rámováno | provenience: Waldesova obrazárna číslo 381; Restituce z Národní galerie | poznámka: vystaveno a publikováno v katalogu "Krajinou mého srdce" , Zámecký pivovar Litomyšl 14. 6 . - 7. 7. 2018

| Dodatečné informace |

Nabízené plátno Tání představuje mistrovskou ukázku vrcholného tvůrčího období Františka Kavána, konkrétně z let 1900–1904, tedy z jeho proslulého „železnického období“. V této době umělec, po krátké symbolistní odbočce a dekadentním tápání, nalezl svůj definitivní malířský výraz v citlivém realismu prostoupeném hlubokým lyrismem a bezprostředním vztahem k rodnému kraji.

​Kaván zde s neobyčejnou sugestivitou zachycuje prchavý okamžik předjaří. Kompozice je postavena na horizontálním členění krajiny, jíž dominuje široké pásmo zasněženého pole s vystupujícími trsy suché trávy. Na vzdáleném horizontu se v mlžném oparu rýsuje charakteristická silueta kopce, v níž lze s vysokou pravděpodobností identifikovat hrad Kumburk, jeden z autorových nejoblíbenějších a nejčastěji ztvárňovaných motivů z okolí Libuně a Železnice.

​Klíčovým prvkem díla je však mistrovská světelná režie: úzký proužek zapadajícího slunce na obzoru, který dramaticky prořezává těžkou, olověnou oblohu a jemně se zrcadlí v tajícím, mokrém sněhu. Tento kontrast mezi chladným tónem zimního dne a žhnoucím akcentem horizontu dodává obrazu vnitřní napětí a tichou melancholii, tak typickou pro Kavánovo vnímání české krajiny.

​Dílo vyniká nejen svou uměleckou kvalitou, ale i mimořádnou proveniencí. Obraz byl součástí legendární Waldesovy obrazárny, jedné z nejvýznamnějších soukromých sbírek první republiky, kterou vybudoval průmyslník Jindřich Waldes. Katalogové číslo 381 a následná pohnutá historie díla (konfiskace za okupace, správa Národní galerií a následná restituce) potvrzují nezpochybnitelnou autenticitu a mimořádnou sběratelskou atraktivitu této malby.

​Tání je vzácnou příležitostí pro náročné sběratele získat dílo, které v sobě spojuje špičkovou ukázku české krajinomalby s příběhem jedné z nejvznešenějších uměleckých sbírek naší historie.
 

František Kaván se narodil 10. září 1866 ve Víchovské Lhotě. Po maturitě se rozhodl pro studium malířství na pražské Akademii výtvarných umění, kde studoval v krajinářském ateliéru pod vedením Julia Mařáka. Během svých studií se vyznačoval zaměřením na barvu a přikláněním se od náladovosti k realitě.

Byl významným českým malířem-krajinářem, ale také básníkem a překladatelem z ruštiny. Ve svém díle zachycoval především krajinu rodného kraje, zejména Krkonoše, Českomoravskou vrchovinu a Železné hory. Po realistickém začátku se v letech 1895–1899 přikláněl k symbolismu, avšak po roce 1900 se opět vrátil k čisté krajinomalbě s impresivně laděným realismem. Byl známý především svými zimními motivy.

František Kaván si během své kariéry vybudoval renomé jednoho z nejdůležitějších českých krajinářů, vedle jmen jako byli Otakar Lebeda a Antonín Slavíček. Jeho díla jsou dnes mimo jiné zastoupena ve sbírce pražské Národní galerie.

V osobním životě se František Kaván oženil dvakrát. Poprvé v srpnu 1896 s Helenou Váňovou, která byla jeho životní oporou až do své smrti v roce 1926. Poté, v květnu 1930, se oženil s Pavlínou Šírovou, vdovou po pardubickém malíři Janu Šírovi.

František Kaván zemřel 16. prosince 1941 v Libuni, kde je také pochován.