Jitka Válová, narozená 13. prosince 1922 v Kladně, byla česká akademická malířka a výtvarnice. Její umělecká tvorba byla úzce propojena s tvorbou její sestry, dvojčete Květy Válové.

Jitka Válová a její sestra Květa studovaly v letech 1945 až 1950 společně na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Emila Filly. Oba umělecké talenty žily spolu na Kladně. Jitka pracovala v oblastech malby, kresby a grafiky. Její tvorba byla výrazná a plná emocí, a to především ve figurální oblasti. Její postavy byly často zachyceny v pohybu a vyjadřovaly vztahy, osudy a nálady, často v extrémních situacích.

Její začátky ve výtvarném umění se odvíjely od její zkušenosti s rytectvím skla, do kterého se vyučila v Železném Brodě. Pracovala u soustruhu a v rámci volného času kreslila oceláře při práci. První výstava, kterou měla společně se sestrou v divadle Rokoko, nesla název "Člověk a ocel". I když oficiální kritika tuto výstavu nepřijala, další výstava v Špálově galerii v roce 1966 jim přinesla uznání a ocenění za jejich práci.

Jitka Válová zemřela ve věku 88 let a byla pohřbena spolu se svou sestrou na centrálním kladenském hřbitově.