Naděžda Plíšková se narodila 6. listopadu 1934 v Rozdělově u Kladna. Studovala grafiku na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze v letech 1950–1954 u profesora Jaroslava Vodrážka a následně v letech 1954–1958 pokračovala ve studiu grafiky na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením profesora Vladimíra Silovského. V letech 1958–1959 absolvovala stipendijní pobyt na Vysoké škole grafiky a knižního umění v Lipsku, kde pracovala pod vedením profesora Gerharda Kurta Millera.

Po absolvování stipendijního pobytu v Lipsku byla přijata na obor malba v ateliéru profesora Karla Součka na pražské AVU, kde strávila dva čestné roky po ukončení studia v roce 1961. Později složila státní zkoušku pod vedením profesora Jiřího Kotalíka. Kromě grafiky se věnovala také tvorbě keramiky, psaní poezie a navázala kontakt s umělci a teoretiky z okruhu Křižovnické školy. V roce 1964 se provdala za sochaře a grafika Karla Nepraše.

Naděžda Plíšková měla rozsáhlou tvorbu, která zahrnovala grafiku, keramiku, sochařské objekty a poezii. V roce 1969 absolvovala stipendijní pobyt ve Stuttgartu a měla zde autorskou výstavu. Po návratu do Československa se aktivně účastnila kulturního dění a v roce 1975 se jí narodila dcera Karolína Neprašová-Kračková, která se rovněž stala výtvarnicí.

Během normalizačního období byly možnosti vystavovat omezené, a tak se věnovala převážně tvorbě ex libris a psaní poezie pro samizdatové sborníky. V roce 1982 utrpěla vážný úraz páteře, což vedlo k omezení její tvorby. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se stala zakládající členkou volného sdružení Tolerance, ale osobní útrapy ovlivnily její výtvarné i literární dílo až do konce 90. let. Zemřela 16. září 1999 v Praze.