sign. Federico Diaz, autorský certifikát

LITERATURA: Federico Díaz. List of Works I. 1987–2021, Proarte, Praha 2021, s. 210.

Federico Díaz (*1971) je česko-argentinský vizuální umělec patřící k nejvýraznějším osobnostem českého současného umění posledních třiceti let. Žije a pracuje v Praze, jeho kariéra je však mezinárodní. Je známý tím, že propojil umění s technologiemi dřív, než to bylo běžné – už od devadesátých let pracuje s algoritmy, robotikou a dnes i s umělou inteligencí. Díaz vytváří umění, které nezobrazuje svět, ale simuluje a odhaluje jeho neviditelné procesy – energii, data, gravitaci, chování systémů.

ECCENTRIC GRAVITY

Vizualizace neviditelných sil (hlavně gravitace), které formují svět – od fyziky až po politiku – pomocí algoritmů, robotiky a architektury. Projekt operuje na pomezí sochy, architektury a vědeckého modelu. Nezobrazuje svět, ale rekonstruuje podmínky jeho vzniku. Divák není konfrontován s artefaktem, ale vtažen do pole sil, které artefakt i jeho samotného konstituují. Projekt Eccentric Gravity představuje ucelený výzkumně-umělecký celek, v němž Federico Díaz artikuluje dlouhodobý zájem o neviditelné organizující principy reality. Gravitace zde nefunguje pouze jako fyzikální konstanta, ale jako operační model –univerzální paradigma, skrze nějž lze číst vztahy mezi tělem, architekturou a mocenskými strukturami. Eccentric Gravity je i název site-specific výstavy, která využívala architekturu výjimečné renesanční budovy – Belvedéru na Pražském hradě. Díaz využil budovu ze 16. století jako půdorys/plán k zamyšlení nad její bohatou historií i stavem současné společnosti. Koncept výstavy se soustředil kolem řetězovky, systému pružinových vláken zavěšených v gravitačním poli. V době, kdy díky počítači může vzniknout jakkoliv složitá struktura, Federico použil řetězovku jako nástroj nezávislý na technologii, ale založený na základních přírodních základech. V základu jsou v lidech, zvířatech, sochách, architektuře či skalních útvarech obsaženy stejné minerály (i když v různých kombinacích) a všechny jsou podrobeny gravitačnímu procesu. Uprostřed umělého slunečního světla, které Federico přivedl do výstavního prostoru, vznikly nové formy vzájemných materiálních vztahů. Dům matematiky, jak byl dříve Belvedér přezdíván, se tak během výstavy opět proměnil v pracovnu, galerii a síť myšlenek a ideálů.

Federico Díaz se narodil 18. července 1971 v Praze a je výtvarným umělcem česko-argentinského původu. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1990–1997, kde navštěvoval ateliéry vedené Karlem Malichem, Stanislavem Kolíbalem a Alešem Veselým. Během první poloviny devadesátých let začal vystavovat na prestižních festivalech nových médií v Evropě a Japonsku.

Díaz je známý svým používáním nových médií, algoritmicky generovaného umění, interaktivity a využití robotů ve své tvorbě. Jeho práce často odhaluje imateriální elementy přirozeného prostředí, které nejsou běžně zachytitelné lidskými smysly. Je považován za vizuálního aktivistu a spojuje vědu a umění jako rovnocenné složky své tvorby.

Kromě výstav v Česku, včetně Domu umění města Brna, Moravské galerie a Národní galerie v Praze, vystavoval také na mezinárodních akcích a institucích jako Institute of Contemporary Art/ICA v Londýně, ZKM Center for Art and Media v Karlsruhe, Mori Art Museum v Tokiu, MASS MoCA ve státě Massachusetts a na Benátském bienále.

Jeho významné instalace zahrnují "Eccentric Gravity: Heraldic" (2020), "BIG LIGHT I'm Leaving the Body" (2019), "Subtile Sacramento" (2017-2018), "BIG LIGHT Space of Augmented Suggestion" (2017), a "Geometric Death Frequency-141" (2010).

Díaz působil také jako pedagog na Masarykově univerzitě v Brně a vedl Ateliér supermédií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze mezi lety 2008–2014. Jeho umělecký přístup se vyznačuje kombinací inspirace z různých uměleckých proudů 20. století, od Bauhausu a Lászla Moholy-Nagyho po současné umělce jako Tomás Saraceno a Philippe Parreno.

Federico Díaz získal ocenění za své dílo, jako například na Florentském bienále v roce 2007 za projekt "Sakura", za který obdržel cenu Premio Internazionale „Lorenzo il Magnifico“.