tužka, výšivka, textil, plátno, 160 × 130 cm  

PROVENIENCE: Italská soukromá sbírka umění.

Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 2003 Michal Pěchouček začínal jako grafik. Už jeho barevné linoryty byly technicky brilantní a dosahovaly malířských kvalit. Na konci devadesátých let Pěchouček začínal prozkoumávat další médium  – fotografii. V roce 2001 se opět vrací k malování, jehož prostřednictvím ale nadále rozvíjí metodu fotopříběhů. K malbě se ostatně Pěchouček periodicky vrací, nicméně ze škatulky malíře se definitivně vymanil již ve druhé polovině devadesátých
let. Tvorba Michala Pěchoučka byla v zásadě vždy tradiční, ale postupně nabrala úplně nových a originálních forem. Autor se v roce 1996 s novou technikou posunul do úplně nové dimenze a prostorovosti v obraze se pokusil dosáhnout pomocí vyšívání. Velkoformátové dílo Dominik vytvořil Pěchouček v rámci většího cyklu „šitých“ obrazů, které vznikly v roce 2004 během jeho  pobytu v severní Itálii. Reálné, obnošené kusy oblečení a textilií a realistických kreseb obličejů dodávají dílům autentičnost. Reliéfní drapérie na obrazech odkazuje k sochařské práci s materiálem. Před svým odjezdem do Itálie pracoval Pěchouček jako ošetřovatel v nemocnici na pražských Vysočanech, na což odkazuje i použité nemocniční pyžamo. Nabízený obraz v sobě nese všechny Pěchoučkovy typické momenty, jako je inspirace fotografickým předobrazem, ruční výšivka, uvolněná práce 
s formátem a přírodním plátnem a figurativní motiv s existenciálním nábojem. Michal Pěchouček od roku 2019 spolupracuje a vystavuje v autorské dvojici s Rudim Kovalem pod pseudonymem unconductive trash.

Michal Pěchouček je český výtvarník narozený v roce 1973 v Teplicích. Působí v Praze a jeho tvorba spojuje tradiční formy s novými a originálními prvky. Začínal jako grafik a jeho barevné linoryty prokázaly technickou brilanci a malířskou kvalitu. V roce 1996 se ale vydal na dobrodružnou cestu, která tuto techniku posunula do nových dimenzí.

Pěchouček začal pracovat s výjevy z rodinných diapozitivů z 60. a 70. let, inspirovanými jeho vlastními grafikami. Tradiční grafická technika mu však nedovolovala tak autenticky "zpřítomnit" tyto výjevy, jako když se promítají na plátno pomocí diaprojektoru. Proto začal obrazy rozkládat do několika plánů na síťové pletivo, na které následně maloval syntetickými barvami. Tím vytvářel zvláštní blízkost, životnost a prostorovost obrazu.

Později se Pěchouček začal zajímat i o fotografii. Sestavil několik barevných fotopříběhů, které fotil sám, a vytvářel tak příběhy pomocí sekvencí momentek. V roce 2001 se vrátil k malbě a převedl metodu fotopříběhů do malované formy.

V posledních letech se Pěchouček věnuje převážně videu. Jeho dílo "Sběratel" z roku 2003 je sérií 28 obrazů, které tvoří příběh na filmovém pásu. Tuto sérii doplňuje video, kde Pěchouček v roli umělce předvádí obrazy neviditelnému sběrateli, tím vytváří příběh vlastní tvorby.

Celkově lze říci, že Michal Pěchouček přináší do své tvorby novátorský pohled spojený s experimentováním s různými výtvarnými technikami a médii.