ocelový drát, variabilní rozměry

Důležitým inspiračním zdrojem jsou pro Jaromíra Šimkůje pravidelné cesty vlakem. Prchavé vizuální vjemy, rytmus ubíhající krajiny, horizonty, siluety staveb či vegetace zaznamenává do drobných autorských deníků, které si pro tento účel sám navrhuje a následně ukládá do kovových pouzder. Tyto redukované kresby, vycházející z bezprostředního pozorování krajiny, se stávají východiskem pro tvorbu prostorových objektů, nejčastěji z ocelového, mosazného či měděného plechu. Jsou to svého druhu prostorové kaligrafie, v nichž se citlivě rozehrává napětí mezi plochou, objemem a prázdnotou. Navzdory úspornému tvarosloví, založenému na elementárních geometrických tvarech a liniích, nepůsobí Šimkůjovy objekty chladně ani odosobněně. Jejich citlivost pramení z bezprostředního pozorování okolního světa a snahy převést prožívanou skutečnost do podoby výtvarného znaku, který si však nadále uchovává vazbu ke svému původnímu zdroji. Prázdnota zde není pouhou absencí hmoty, ale stává se aktivní součástí sochařské kompozice. Stejně důležitá je hranice mezi vnitřkem a vnějškem, mezi obrysem a prostorem, který vymezuje. Tento způsob abstrahování souvisí s hledáním esenciální podstaty věcí, s představou jejich původní jednoty i se snahou vizualizovat vnitřní prožitek. V českém výtvarném umění má podobné uvažování dlouhou tradici, sahající od průkopníků nezobrazivého umění až ke konceptualismu šedesátých a sedmdesátých let. Právě jeho středoevropská podoba rozvíjela osobité kosmologické představy a způsoby vizualizace jinak neviditelných fenoménů, vztahů a energií. Šimkůjovy objekty si v posledních letech právem získávají pozornost českých i zahraničních sběratelů a galerií, přestože autor žije a tvoří stranou hlavních kulturních center, na moravském venkově. Tam se ostatně s nasazením sobě vlastním snaží přenášet část uměleckého života prostřednictvím Galerie 1. vesnická, kterou založil ve svém zahradním domku a v níž pořádá pravidelné výstavy současného umění. V roce 2024 Moravská galerie v Brně zakoupila instalaci jeho deníkových záznamů. Svou tvorbu představil mimo jiné v galerii Jilská 14 v Praze 
(2026), v Galerii Havelka (2022) či v Galerii města Blanska (2018). Jana Písaříková