tuš, rýžový papír, rám, sklo, sign. Václav Stratil 90

Jednou z nepřehlédnutelných postav současného českého a donedávna česko-slovenského umění je bezesporu Václav Stratil (nar. 1950), u něhož a v jehož díle je možné bez nadsázky úplně všechno. Jde o postavu opředenou legendami a kontroverzemi souvisejícími s jeho veřejným působením a happeningy, stejně tak jako o respektovanou osobnost uměleckého světa. Stratil je výsostně spjat s Brnem a moravským prostředím. V osmdesátých a devadesátých letech byl ale také důležitou postavou pražských uměleckých kruhů. Svým působením ovlivnil a nadále ovlivňuje celé generace umělců a umělkyň – zejména neuvěřitelným rozpětím médií, žánrů a technik, kterým se za celý svůj život věnoval a nadále věnuje. Václav Stratil vystudoval v první polovině sedmdesátých let minulého století obor pedagogika pro dospělé se zaměřením na výtvarnou výchovu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Následně se krátce věnoval pedagogické činnosti, zaměstnání však střídal, přičemž nakonec z politických důvodů zůstal u dělnických profesí – byl nočním vrátným nebo topičem. Vystavovat začal v polovině sedmdesátých let při neoficiálních příležitostech, většinou v soukromých olomouckých bytech a ateliérech. V roce 1983 se přestěhoval s rodinou do Prahy, pracoval jako noční vrátný v Národní galerii a tvořil rozměrné tušové kresby. Následujícího roku na sebe upozornil výstavou v ateliéru Margity Titlové, která vyvolala rozruch díky policejnímu zákazu, jenž přišel po týdnu jejího trvání. Bylo jasné, že Stratil, ačkoliv si mohl zvolit pohodlnou oficiální cestu 
(byla mu nabízena spolupráce s StB, kterou však odmítl), zvolil si spíše undergroundové prostředí, které mu ostatně více vyhovovalo i díky jeho naturelu toužícímu po svobodných poměrech. V období postupného uvolňování kulturní atmosféry ve druhé polovině osmdesátých let příležitostně vystavoval v kulturních domech a jiných podobných zařízeních. V roce 1988 se zúčastnil Triennale rysunku (Trienále kresby) v polské Vratislavi. V té době se kresbě věnoval velmi intenzivně, představovala pro něj soustředěnou, časově velmi náročnou práci. Již zde se začaly projevovat jeho tendence ke konceptu. Práce z tohoto období kombinují geometrickou abstrakci a překrývání různých plánů. Až ke konci osmdesátých let, a zejména na počátku let devadesátých, přichází ve Stratilově díle výrazná změna: začal pracovat s fotografií a vytvářet cykly promyšlených stylizovaných autoportrétů s rozličnými rekvizitami (cyklus Řeholní pacient, první polovina 90. let) – fotografie si nechává zvětšovat v běžných zakázkových fotoateliérech. Zde se projevuje Stratilova tendence k autostylizaci, fikci, humoru a ironii, která přešla i do jeho malířského a performativního díla. Stratil začal zacházet s médiem malby konceptuálním způsobem, nikdy se nechtěl projevovat jako „vážný“ malíř, nýbrž spíše jako komentátor, glosátor a vtipálek. Záměrně ve svých dílech opouští estetizující hledisko, jež bylo přítomné ještě v jeho kresbách, a přiklání se k naivním malířským formulacím – zcela příznačné v tomto směru jsou malby s liškami, které se na dlouhou dobu staly jeho poznávacím znamením a svým způsobem i signaturou. Kromě toho se stejně jako například Marian Palla věnuje textovým obrazům, kde svůj výrazný prostor opět nachází humor, ironie, slovní hříčka a sebeparodie. Text, napsaný záměrně dětským písmem, lze v tomto případě vnímat i jako druh poezie. Václav Stratil se kromě jiného věnuje také hudbě – hře na kytaru i zpěvu; právě jeho nepochopená veřejná televizní performance v roce 2015 zapříčinila jeho odchod z Fakulty výtvarných umění VUT v Brně, kde působil v letech 1998–2015 
a kde získal titul docent. Stratil je také laureátem Ceny Michala Ranného z roku 2014. Nabízené rozměrné kresby vznikly v roce 1990, tedy v době, kdy pro Václava Stratila toto médium stále ještě představovalo stěžejní prostředek vyjádření. V té době také velmi intenzivně spolupracoval a vystavoval s Adrienou Šimotovou – snad i to na jeho práci mělo vliv. Se Šimotovou jej totiž tou dobou spojovala určitá rozšířená senzitivita – kresba zde slouží mimo jiné i jako otisk události. Formálně tyto práce navazují na Stratilovy tušové kresby z osmdesátých let, kde se mnohdy objevují mřížky nebo rastry a jednoduchá symbolika – jakési piktogramy (kruh, hvězda, čtverec). Zároveň v nich Stratil ohledává možnosti prostoru a plochy. Stejně jako v některých předchozích dílech i zde využívá možnosti písma, které kombinuje s abstrakcí. Jedná se o vyzrálé práce reprezentující jedno z nejvýznamnějších období tohoto umělce. Martin Vaněk

Václav Stratil, narozený 7. října 1950 v Olomouci, je současný český umělec působící jako malíř, kreslíř, výtvarný fotograf, performer a hudebník.

Václav Stratil pochází z rodiny středoškolského učitele jazyků Václava Stratila a učitelky výtvarné výchovy Vladimíry Stratilové. Jeho matka se krátce po válce školila u Jan Zrzavého na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého. Z celkem čtyř sourozenců Václava Stratila mladšího se výtvarnému umění věnuje také jeho bratr Jan, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze.

Po maturitě na Gymnáziu Jana Opletala v Litovli studoval Václav Stratil na Katedře výtvarné teorie a výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v letech 1970–1975. Zde měl formativní vliv výuka malíře a teoretika Václava Zykmunda. Svou první samostatnou výstavu měl v roce 1975 v Galerii v podloubí v Olomouci. Brzy se připojil ke zdejším neoficiálním kulturním kruhům a v roce 1983 se přestěhoval do Prahy. Po roce 1989 se jeho situace v uměleckém světě zásadně změnila.

V roce 1992 začal působit jako vedoucí Ateliéru kresby na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, kde setrval až do roku 2015. V roce 2010 získal ocenění "Umělec má cenu", což je symbolické uznání staršího umělce od mladých umělců, kritiků a teoretiků. Stratil je také laureátem Ceny Michala Ranného z roku 2014, kterou udělují Moravská galerie v Brně a Společnost přátel Moravské galerie.

V soukromém životě je Václav Stratil ženatý s Jarmilou Stratilovou a má dva syny, Aloise a Štefana. Jeho starší syn Alois je také absolventem Fakulty výtvarných umění VUT v Brně a věnuje se performanci. Jeho mladší syn Josef pochází z jiného vztahu a rovněž se věnuje umění.

Stratilova tvorba prošla různými fázemi a experimenty. V sedmdesátých a osmdesátých letech se zabýval biblickou figurací a vytvořil řadu velkých černých kreseb. V devadesátých letech se začal více zaměřovat na fotografii a fotoperformace, využíval různé materiály a techniky, jako například apropriaci. Po roce 2000 se vrátil ke klasické malbě a rozvinul řadu dalších témat a stylů, včetně textových kreseb, malých kreseb a koláží, až po písničkářskou produkci.