2× akryl, plátno, sign. na rubu MILAN GRYGAR 05

VYSTAVENO
Plnost redukce, ETCETERA ART, Praha 2025.

Milan Grygar ve svém obrazovém diptychu zpracovává téma kontrastů střídajících se výrazů či hlasů a vizuálních/akustických poloh, jak to odpovídá tradiční hudební figuře antifony. Antifona v hudební teorii znamená střídání nástrojových nebo hlasových vyjádření v rámci jednoho díla (tradičně jde třeba o polychorální chrámový zpěv apod.). Milan Grygar se ve značné části své tvorby nechal inspirovat hudebními principy, strukturami a kompozičními postupy, které převáděl do vizuální podoby a sledoval tak specifickou dráhu abstraktního umění. Propojování výtvarného a akustického média jej přivedlo k různým typům experimentů a průzkumů na poli malby, kresby, objektového i kinetického umění. Některá svoje díla pojímal i jako svébytné performativní události, jejichž průběh a výsledky byly zaznamenávány též ve fotografickém nebo filmovém médiu. Řadu 
z jeho grafických děl lze využít také jako otevřenou hudební partituru, na jejímž základě bývají provedena konkrétní akustická vystoupení. Propojení hudebního a výtvarného média hrálo roli už v počátcích abstraktního umění, například u Františka Kupky (malba Klávesy piana. Jezero z roku 1909) nebo později u Pieta Mondriana (malba Broadway Boogie Woogie z roku 1943). Jedná se  jednu z možných cest k vytvoření autonomního, nefigurativního či nezobrazivého výtvarného výrazu – po těchto cestách se vydávali avantgardní tvůrci v rámci svého úsilí o odstranění stereotypních předpokladů o funkcích a podobách obrazu. Hudební médium se již od 19. století považovalo za méně závislé na narativních, reprezentačních a napodobivých funkcích. Výtvarníci se k němu často obraceli jako k možné inspiraci a záštitě při svém hledání možností toho, jak výtvarnou tvorbu osvobodit od  tradičních požadavků a předpokladů (s tím bychom se setkali zčásti již například v romantismu, symbolismu apod.). Milan Grygar vytvořil velmi sumární a až monumentálně působící kompozici, která se svým vyzněním přibližuje třeba působivosti maleb Barnetta Newmana nebo Marka Rothka. Východiska k definitivní podobě abstraktního výtvarného díla jsou tu sice různá, ale výsledná forma velmi pokročilé, zklidněně a monumentálně působící abstrakce má obdobnou přesvědčivost.  Václav Hájek 

Milan Grygar se narodil 24. října 1926 ve Zvolenu na Slovensku a již v dětství projevil silný zájem o umění. Svá studia zahájil během války na Škole uměleckých řemesel v Brně a pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde byl mezi jeho učiteli také renomovaný umělec Emil Filla.

Grygar se v průběhu své kariéry věnoval hlavně výzkumu a experimentaci s vztahem mezi obrazem a zvukem. V roce 1965 představil svoje akustické kresby, kde propojil vizuální a zvukovou komponentu svých děl. Toto spojení se stalo klíčovým prvkem jeho uměleckého výrazu, který v následujících letech dále rozvíjel. V 80. letech se Grygar obrátil zpět k tradiční malbě, ale i zde integroval zvukové a vizuální aspekty.

Jeho díla často vycházela z kubismu, abstrakce a geometrické kompozice. Kromě malby se Grygar věnoval i tvorbě filmových plakátů a byl aktivním členem uměleckých společností, jako je S. V. U. Mánes.

Význačný pro Grygarovu kariéru je ojedinělý způsob, jakým spojoval vizuální a zvukovou stránku svých děl, a jeho snaha o vytvoření autonomního multidimenzionálního obrazu. Tento český malíř a grafik je dnes považován za význačnou postavu v evropské neoavantgardě.