pastel, papír, rám, sklo, sign. J+K Válová 87, dedikace

PROVENIENCE
Dílo pochází z pozůstalosti významného slovenského sochaře.

Květa Válová (1922 Kladno – 1998 Kladno) a její sestra Jitka Válová (1922 Kladno – 2011 Kladno) se staly nepřehlédnutelnými osobnostmi českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století, především malířství a grafiky. Tvořit začaly již během druhé světové války, během níž byly totálně nasazené v kladenských hutích. V Kladně strávily celý svůj život a odtud také čerpaly inspiraci pro své mnohdy robustní figurální a existenciálně laděné obrazy se sociálním důrazem. Hlavními hrdiny byli místní dělníci. Tíseň a pocit osamění člověka v soukolí systému, potažmo režimu, z jejich díla nikdy nevymizely. Po válce studovaly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Emila Filly a byly vedle  
Olbrama Zoubka, Evy Kmentové nebo Čestmíra Kafky členkami umělecké skupiny Trasa 54. Skupina, jež působila mezi lety 1954 a 1970, 
se skládala převážně ze studentů a studentek Fillova ateliéru a v letech padesátých se pochopitelně silně vymezovala proti ideologicky prosazovanému socialistickému realismu. Například i tím, že navazovala na předválečnou avantgardu – kubismus a Bohumila Kubištu, jenž výrazně ovlivnil i jiné proudy československého neoficiálního umění padesátých let. Členstvo Trasy bylo ale zároveň poučeno o aktuálních tendencích ve světovém umění, jako byl neorealismus nebo pozdní Fernand Léger. V díle sester Válových se tak objevuje redukce figury na samý okraj rozpoznatelnosti. Jejich umělecký rukopis, který se navzájem přibližoval i vzdaloval – Květa Válová vnímala figuru spíše robustněji, zatímco její sestra Jitka naopak subtilně – byl po celou dobu jejich dlouhé tvorby konzistentní a zcela svébytný. Pastely pocházejí z osmdesátých a začátku devadesátých let, dílo Květy Válové s názvem Útlak lze chápat jako součást souboru děl s obdobnou tematikou. Jsou známy monotypy z roku 1982 na stejné téma, které nesou název Člověk a kámen. V tomto cyklu Květa Válová rozvíjí téma 
tíhy a až kafkovského pocitu vykořeněnosti a determinace lidského údělu. Předkládaná kresba oproti tomu přisuzuje lidské postavě aktivní roli 
v převzetí zodpovědnosti za nesení obrovského břemene – tzn. lidského údělu; popřípadě se vzpouzí útlaku. Abstraktní kresby Jitky Válové, na nichž se zřejmě Květa podílela také, jsou oproti ostatním překvapivě abstrahované, i když dávají tušit zdroj 
v reálném světě – opět především ve figuře. Drobnější kresba Bez názvu (Nakloněná figura) Jitky Válové dokládá její přístup k lidské postavě, kterou mnohdy deformuje a vystavuje různým situacím – figury se tak naklánějí nebo proplétají, hrbí se. Zajímavé porovnání s tímto dílem nabízejí lité kresby, které se v její tvorbě prvně objevují již v šedesátých letech a v nichž pracuje s technikou emailu. Martin Vaněk

Jitka Válová, narozená 13. prosince 1922 v Kladně, byla česká akademická malířka a výtvarnice. Její umělecká tvorba byla úzce propojena s tvorbou její sestry, dvojčete Květy Válové.

Jitka Válová a její sestra Květa studovaly v letech 1945 až 1950 společně na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Emila Filly. Oba umělecké talenty žily spolu na Kladně. Jitka pracovala v oblastech malby, kresby a grafiky. Její tvorba byla výrazná a plná emocí, a to především ve figurální oblasti. Její postavy byly často zachyceny v pohybu a vyjadřovaly vztahy, osudy a nálady, často v extrémních situacích.

Její začátky ve výtvarném umění se odvíjely od její zkušenosti s rytectvím skla, do kterého se vyučila v Železném Brodě. Pracovala u soustruhu a v rámci volného času kreslila oceláře při práci. První výstava, kterou měla společně se sestrou v divadle Rokoko, nesla název "Člověk a ocel". I když oficiální kritika tuto výstavu nepřijala, další výstava v Špálově galerii v roce 1966 jim přinesla uznání a ocenění za jejich práci.

Jitka Válová zemřela ve věku 88 let a byla pohřbena spolu se svou sestrou na centrálním kladenském hřbitově.