olej, plátno, lišta, sign. na rubu M. Šnajdr 65, popis díla, 1993

LITERATURA
Miroslav Schubert: Miroslav Šnajdr st., Galerie Ceasar, Olomouc 2009, s. 246.

Miroslav Šnajdr st. (1938 Tovéř – 2024 Olomouc) se na poli výtvarného umění začal postupně etablovat v průběhu šedesátých let. Celoživotně byl spjat s Olomoucí, přičemž primárně se věnoval především hudbě. Po studiích na liberecké Vojenské hudební škole a na brněnské konzervatoři (obor lesní roh) totiž od počátku šedesátých let až do roku 2001 působil jako hornista v Moravské filharmonii Olomouc. Výtvarnému umění se začal věnovat později a jako samouk se zhlédl v tehdy aktuálním informelu, jenž se formoval na samém počátku šedesátých let v Praze kolem Jiřího Valenty,  Aleše Veselého a neoficiálních výstav Konfrontace, na nichž vystavovali autoři, kteří se vedle studia na Akademii výtvarných umění v Praze věnovali tehdy ideologicky zcela nepřípustné strukturální abstrakci. Mezi členy této skupiny dále patřili kromě zmíněných zejména Jan Koblasa, Vladimír Boudník, Antonín Málek, Antonín Tomalík, Zdeněk Beran ad. Zatímco členové Konfrontace byli radikální jak ve formě, tak v obsahu, často materiálově experimentovali a jejich obrazy se stávaly spíše prostorovými objekty, Šnajdr si informel převzal po svém. Napodobil jej po stránce vizuální, obsahově se však pohyboval ve zcela jiných sférách. Zatímco Informel reagoval nejen na aktuální výtvarné, ale především literární a filozofické tendence, souzněl s existencialismem nebo s absurdním dramatem, Šnajdr si zde oproti tomu dosadil do zdánlivé černé nicoty reflexi středověkého umění plného křesťanské víry. Z této kombinace vzešel cyklus Reminiscence, kde na jedné straně reflektuje křesťanskou ikonografii (motiv kříže) a na straně druhé oblíbené autory od Grünewalda přes Rouaulta. V tomto kontextu také vznikl obraz Slunce z roku 1965, jenž byl autorem doplněn a upraven v roce 1993.  Jedná se o olejomalbu na plátně, tedy malbu bez reliéfní struktury, jejíž hloubku vytváří spíše překrývání světlých 
a tmavých barevných plánů. Jde o nevelkou abstraktní kompozici podobnou těm, jaké vytvářel například  
Vladimír Boudník ve svých nečetných malbách; stejně tak je formálně velmi blízký drobnějším pracím Zdeňka Berana nebo Antonína Málka z týchž let. Miroslav Šnajdr se od abstraktní tvorby postupně odkláněl. Souběžně s ní se totiž rovnocenně věnoval figurální malbě. Zcela specifický případ představuje jeho cyklus Tabule ze šedesátých let, kde spojuje abstrakci s naivní dětskou kresbou a informelním formálním výrazem. V sedmdesátých a osmdesátých letech tvořil v duchu nové figurace, přičemž postupně se dostával ke svébytné poloze abstraktního umění s impresionistickými akcenty, kterému se věnoval po celý zbytek svého života.  Martin Vaněk

Miroslav Šnajdr st., narozený 8. listopadu 1938 v Toveři, je český malíř, kreslíř a příležitostný grafik, který žije a pracuje v Olomouci. 

Jeho cesta k umění začala studiem na Vojenské hudební škole v Liberci a pokračovala na Státní konzervatoři v Brně, kde studoval hru na lesní roh. S možnostmi malířského umění se seznámil u svého otce, krajináře Františka Šnajdra. Profesionálně se hudbě věnoval jako hornista v Moravské filharmonii Olomouc od roku 1961 do 2001. 

Od roku 1967 samostatně vystavuje, a to jak v České republice, tak i v zahraničí. Jeho díla jsou zastoupena v prestižních galeriích a ve sbírkách po celém světě, včetně Národní galerie v Praze či Moravské galerie v Brně.

Jeho umělecká dráha je poznamenána členstvím v různých uměleckých spolcích, včetně olomoucké tvůrčí skupiny Ohnisko, a také účastí na kolektivních výstavách počínaje rokem 1965. Za svou tvorbu obdržel mnoho ocenění, mezi které patří Cena města Olomouce za celoživotní tvorbu a cena Michala Ranného za významný přínos české výtvarné kultuře. 

Miroslav Šnajdr st. je také autorem řady publikací, které mapují jeho uměleckou tvorbu a přínos českému výtvarnému umění.