tužka, akryl, sololit, rám, sign. na rubu Vladimír Kopecký, Po dešti 1999

LITERATURA
Martin Dostál: Vladimír Kopecký. Bouře a klid, Retro Gallery, Praha 2014, s. 151–153.

Nedávno zesnulý Vladimír Kopecký se narodil v roce 1931 ve Svojanově v Pardubickém kraji, záhy se však rodina přestěhovala do Děčína. Kopecký je znám především v souvislosti se sklářskou tvorbou a designem skla – tomuto oboru se začal věnovat od útlého mládí, kdy nastoupil na Střední odbornou školu sklářskou v Kamenickém Šenově a následně pokračoval na Vyšší průmyslové škole sklářské v Novém Boru. Tato dvě učiliště absolvoval ještě ve čtyřicátých letech, k jeho novoborským učitelům patřil například Stanislav Libenský. Na konci let čtyřicátých nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru Josefa Kaplického, jenž nesl ve své době název Škola monumentální malby a skla. UMPRUM absolvoval v roce 1956, do roku 1961 tam pokračoval aspiranturou. Tam se také poznal se svou manželkou Alenou Kučerovou. Jeho celoživotní dílo je velmi úzce spjato s architekturou a je rozprostřeno mezi dvě radikální abstraktní polohy – přísně geometrickou a expresivní. K jeho prvním největším úspěchům patří účast na Expo 58 v Bruselu. Pro Československý pavilon vytvořil ve spolupráci s Adrienou Šimotovou a Františkem Burantem monumentální skleněnou mozaiku. Všichni tři za ni obdrželi zlatou medaili. Jsou známy také jeho samostatné realizace jak v Československu, tak i v zahraničí. Mnoho dochovaných prací je spjato s nově vznikající architekturou šedesátých let – například mozaika na nádraží v Havířově (1963) nebo ve Vítkovicích (1966). Veřejnou plastiku dělal i nadále v průběhu sedmdesátých, osmdesátých i devadesátých let  – zmínit lze realizace pro Československou televizi (1978), budovu ČKD v Praze (1979), Hotel Bohemia v Ústí nad Labem
(1981–1982), Hotel Slavie v Brně (1988) nebo pro Českou spořitelnu v Praze na Perštýně (1998). Mezitím však realizoval mnoho neméně významných zakázek v Německu, Holandsku, Japonsku či ve Spojených státech.  Zatímco se jeho realizace spojené s architekturou a veřejným prostorem vyznačují střídmostí, umírněností a kultivovaností, pro jejichž vyjádření volil formy geometrické abstrakce a jednoduchosti, ve své volné a drobnější tvorbě začal vedle geometrických plastik z vrstveného skla postupně experimentovat také s uvolněnějším rukopisem. V této souvislosti hovořil  tzv. „ošklivém sklu“. V jasném kontrastu ke zmíněným pracím tak vytvářel plastiky a objekty, v nichž pracoval se sklářským odpadem v kombinaci s dynamickou akční malbou (mnohdy se z ní stávala i veřejná událost). Tato tendence vyvrcholila v letech osmdesátých, zejména v jeho ohromující instalaci s tématem srážky vlaků na Expo 92 ve španělské Seville, 
jež zaznamenala obrovský úspěch. V nových československých poměrech po roce 1989 se Vladimír Kopecký vzhledem ke svým zkušenostem rychle etabloval. V roce 1990 se stal vedoucím ateliéru skla na své alma mater – Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze – a v roce 1992 tam byl také jmenován profesorem. Ateliér vedl až do roku 2008. Vladimír Kopecký zemřel v říjnu letošního roku ve svých nedožitých devadesáti pěti letech. Obraz Po dešti z roku 1999, jenž je vytvořen kombinovanou technikou na sololitu, je monumentálním a nepřehlédnutelným dílem. Pro tvorbu Vladimíra Kopeckého je typický experimentální polohou a dojmem lehkosti, náčrtu. Zatímco většina jeho dosavadní tvorby byla plná expresivních stříkanců výrazných barev, zde máme dílo, které zapadá do jeho paralelní linie, v níž pomocí umírněnější a tlumenější barevnosti (převládají tmavé odstíny šedé, hnědé a okru) vytváří téměř snově ponurou atmosféru, v některých aspektech připomínající artificialistické a informelní struktury děl Štyrského, Toyen, popřípadě Vladimíra Boudníka. Tato malba kombinovaná s kresbou vytváří mělké jeviště. Hlavním tématem je zde plocha – oprýskaná zeď na rozhraní horizontálního a vertikálního plánu – jež se stává abstraktní hrou expresivních tahů štětcem a rozmytých ploch s jemnými barevnými akcenty modré. Název Po dešti nese také Kopeckého starší dílo z roku 1994, vytvořené stejnou technikou, které se nedávno objevilo na uměleckém trhu. Paralely k tomuto obrazu je však možné hledat i v raných osmdesátých letech v jeho kresebné, grafické, ale i malířské tvorbě, kdy se intenzivněji věnoval například tématu  horizontu a krajiny.  Martin Vaněk 

Vladimír Kopecký je významný český malíř, grafik a sklářský výtvarník. Narodil se 26. listopadu 1931 v Svojanově. Již od pěti let projevoval zájem stát se malířem. Během druhé světové války se jeho rodina přestěhovala do Děčína, kde začal studovat na Státní odborné škole sklářské v Kamenickém Šenově. Později pokračoval ve studiu na Státní průmyslové škole sklářské v Novém Boru pod vedením Stanislava Libenského.

V letech 1949–1956 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru monumentální malby a skla u profesora Josefa Kaplického. Roku 1952 utrpěl vážný úraz během školní praxe, když ho při broušení skla zasáhl brusný kotouč do obličeje. Po operacích se vrátil k umělecké tvorbě.

Vladimír Kopecký se specializoval na monumentální skleněné vitráže a mozaiky. Účastnil se významných světových výstav, jako byla Expo 58 v Bruselu, kde získal zlatou medaili. Během 60. a 70. let vytvářel také malby a grafiky, kde propojoval sklo s abstraktním expresionismem a akční malbou. Vytvořil monumentální kompozice pro architekturu, často kombinující sklo s jinými materiály.

V roce 1990 se vrátil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde působil až do roku 2008 jako vedoucí Ateliéru skla. Během této doby byl jmenován profesorem. Kopecký vytvořil svobodnou atmosféru na škole a podporoval tvůrčí různorodost studentů.

Vladimír Kopecký obdržel několik ocenění za svou práci, včetně Zlaté medaile na Expo 58 v Bruselu, ceny na výstavě Glass 84´ v Japonsku a ceny Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění.

Jeho dílo zahrnuje rozsáhlou paletu sklářských, malířských a grafických prací. Kopecký se věnoval experimentování s různými technikami a materiály, a jeho tvorba je charakterizována expresivním a výrazným stylem.