Olej na plátně, 46,5 x 92,5 cm, rámováno, datace 1945, signováno vlevo dole Rabas 1945, zezadu na slepém rámu opatřeno výstavním štítkem. 

Vystaveno: 

Umělecká beseda, Alšova síň, od 13/XII do 6/I 1946, čís. kat. 47. 

Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu 4.9 - 1.11.2015. 

Nabízený obraz je charakteristickou ukázkou tvorby krušovického malíře Václava Rabase. Dílo Drahá tvář půdy vzniká v období bezprostředně po druhé světové válce, kdy se Rabasova tvorba obrací k hlubšímu prožitku země jako existenciální hodnoty. Kompozice zachycuje zvlněnou krajinu s rytmicky se střídajícími poli, vodním tokem a cestami, které se rozprostírají až k obzoru. V popředí stojí štíhlé, téměř bezlisté stromy, jejichž vertikály kontrastují s horizontálním členěním krajiny. Barevnost je tlumená, založená na zemitých tónech hnědé, okrové a šedé, jež podtrhují podzimní či raně jarní atmosféru a zároveň evokují určitou tíhu i klid po bouři dějin. Rabas zde nepopisuje krajinu detailně, ale spíše ji syntetizuje do širších barevných ploch a linií. Krajina působí tichým, soustředěným dojmem, bez lidské přítomnosti. Dílo zapadá do Rabasovy poválečné tvorby, v níž krajina přestává být jen vizuálním motivem a stává se nositelem etického i existenciálního významu.

Václav Rabas byl český malíř, narodil se 13. listopadu 1885 v Krušovicích. Patřil mezi první umělce, kteří získali titul národního umělce. Rabas byl aktivním členem Umělecké besedy, Spolku Mánes a spoluzakladatelem Sdružení českých umělců a grafiků Hollar. Také byl známý jako člen tzv. pátečníků.

Vzdělání získal na nejstarší reálce v Čechách v Rakovníku, kde maturoval v roce 1904. Po vojenské službě byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, ale studium přerušil. V roce 1909 vstoupil do Umělecké besedy, kde se zdokonaloval pod vlivem ostatních členů a hledal nový obsah tvorby. Později studoval u Maxe Švabinského.

Během první světové války byl povolán na frontu, kde byl zraněn a následně se vrátil domů. Po válce se Rabas angažoval v českém kulturním prostředí nově vzniklého Československa. Byl členem Spolku Mánes a stal se dokonce předsedou Výtvarného odboru Umělecké besedy.

Rabas často cestoval do Itálie a Paříže, ale jeho ateliér byl vždy v Krušovicích, kde se také oženil. Za druhé světové války přečkal konflikt ve svém rodném kraji. Po válce daroval mnoho svých obrazů nově vzniklé městské galerii v Rakovníku.

V roce 1945 získal titul národního umělce a od té doby se stále více věnoval tvorbě v krajině svého rodného kraje. Jeho dílo zahrnovalo figurální alegorie, krajinomalbu a bylo ovlivněno impresionismem a postupem času i magickým realismem. Rabas byl strýcem herce Raoula Schránila ze strany matky.

Zemřel 26. října 1954 na srdeční infarkt a je pochován na hřbitově v Krušovicích. Stálá expozice jeho obrazů je k dispozici v Rabasově galerii v Rakovníku. Rabasova tvorba zahrnuje různá témata, včetně cyklů jako "České hlavy," "Chleba," a "Píseň míru," které odrážejí různé období jeho života a tvorby.