Olej na plátně, 75 x 99 cm, rámováno, signováno vlevo nahoře J. Válová (obráceně), zezadu na slepém rámu opatřeno přípisem s určením: JITKA VÁLOVÁ, KLADNO, SPÁLENIŠTĚ. 

Nabízené plátno Jitky Válové rozvíjí typický motiv lidské figury, který autorka transformuje do syrové, existenciálně laděné malby. Postavy zde nejsou podány jako konkrétní jedinci, ale jako zhutněné, téměř anonymní siluety, jež splývají s okolním prostředím a zároveň z něj vystupují. Kompozice je vystavěna z vertikálních figurálních tvarů, které se prolínají s náznaky konstrukcí či architektonických prvků. Postavy působí strnule, místy až torzovitě, jako by byly zachyceny v prostoru poznamenaném zásahem či rozpadem. Jejich těla jsou redukována na základní objemy a linie, přičemž hranice mezi figurou a prostředím se stírá. Malířský rukopis je energický, gestický, s výraznou kreslířskou stopou. Temné, hutné tahy kontrastují se světlými, místy vybělenými plochami, čímž vzniká napětí, které prostupuje celou kompozicí. Tento kontrast zdůrazňuje dramatičnost výjevu a podporuje vnímání postav jako bytostí vystavených tlaku prostředí i vnitřního prožitku. Válová zde nevypráví konkrétní příběh, ale vytváří obraz lidské existence v situaci narušení a proměny. Figurální motiv se stává nositelem obecnější výpovědi o zranitelnosti, síle i přetrvávání, které jsou pro její tvorbu zásadní.

Jitka Válová, narozená 13. prosince 1922 v Kladně, byla česká akademická malířka a výtvarnice. Její umělecká tvorba byla úzce propojena s tvorbou její sestry, dvojčete Květy Válové.

Jitka Válová a její sestra Květa studovaly v letech 1945 až 1950 společně na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Emila Filly. Oba umělecké talenty žily spolu na Kladně. Jitka pracovala v oblastech malby, kresby a grafiky. Její tvorba byla výrazná a plná emocí, a to především ve figurální oblasti. Její postavy byly často zachyceny v pohybu a vyjadřovaly vztahy, osudy a nálady, často v extrémních situacích.

Její začátky ve výtvarném umění se odvíjely od její zkušenosti s rytectvím skla, do kterého se vyučila v Železném Brodě. Pracovala u soustruhu a v rámci volného času kreslila oceláře při práci. První výstava, kterou měla společně se sestrou v divadle Rokoko, nesla název "Člověk a ocel". I když oficiální kritika tuto výstavu nepřijala, další výstava v Špálově galerii v roce 1966 jim přinesla uznání a ocenění za jejich práci.

Jitka Válová zemřela ve věku 88 let a byla pohřbena spolu se svou sestrou na centrálním kladenském hřbitově.