Olej, email na plátně, 70 x 60 cm, rámováno, datace 1973, signováno vpravo dole Medek 73. 

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa. 

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Výrazné, syntetické dílo Mikuláše Medka pochází z jeho posledního tvůrčího období. Autor jej dokončil krátce před svou smrtí, lze jej tudíž považovat za jeden z jeho vůbec posledních obrazů. Do dnešních dnů se toto plátno nacházelo u prvého majitele, který jej získal přímo od autora. Práce je vizuálně nesmírně přitažlivá. Setkávají se v ní dva hlavní náměty autorovy tvorby z poloviny šedesátých let, mezi něž náležela jednak červená koule, jednak technický motiv, tentokráte kleští, jenž se rovněž vyskytoval na fotografiích Emily Medkové. Mechanický svět se zde prolíná s metafyzickým. Tomu odpovídá i barevnost ostrého střetu žhavě červené a chladně modré. Kromě těchto dvou hlavních motivů, je však plocha obrazu poseta mnoha mikromotivy, jimiž často Medek zaplňoval plochy svých obrazů, které se vzájemně prorůstaly a do uzavřené kompozice vnášely vnitřní pohyb. „Kleště“ totiž mohou připomínat čelist, vyplněnou dalšími vnitřními náměty. Medek vytvořil mnohovýznamový celek, ve kterém se plasticita iluzívní koule střetává s obrysovou kresebností. Přestože již tehdy byl vážně nemocen, z vlastního obrazu to není vůbec znát: je uskutečněn v plném malířském nasazení, ve kterém se grotesknost mísí s krutostí. Hlava-kleště jako by chtěla pohltit svět, který však tkví uvnitř ní. Věhlasný malíř, ilustrátor, autor textů pocházející ze známé umělecké a intelektuální rodiny. Studoval na Grafické škole v Praze, na pražské akademii byl žákem V. Rady a studoval též na VŠUP v ateliéru F.Muziky a F.Tichého. V roce 1949 byl ze studia vyloučen. Účastnil se aktivit surrealistického okruhu (Teige, Effenberger, Fára, Istler, Tikal) a podílel se na tvorbě uměleckých sborníků, ale profesionálně se umění věnovat nemohl. Medek si vytvořil vlastní styl manýristických, loutkovitých figur s přesnými obrysy. Deformace původního konkrétního modelu se u něj pojila s pocity horečnatých halucinací, při nichž se prodlužují ruce a zvětšují hlavy s vlasy stylizovanými do plošných ostnů. Postavy vsazoval do prázdného, těsného prostoru, vymezeného perspektivně se sbíhajícími liniemi. Pro Medka byly jediné absolutní barvy modré a červené:""""Barvy jsou dokonalé z kovu - modrá ze železa a stříbra, červená ze zlata."""" První samostatnou výstavu měl až v roce 1963 společně s J. Koblasou. V této době také maloval tzv. preparované obrazy, jejichž základ tvořila abstraktní malba barevných útvarů a hmot, které jsou uspořádané do plošných symbolů. Jeho strukturálně a spirituálně založená tvorba byla poznamenána poválečným existencialismem a měla pro české umění 60. let iniciační význam. V polovině 60. let se opět vrátil k figurativní tvorbě - imaginativní malbě. Medek je také představitel informelové tvorby s typickými informelovými přístupy, kdy nanášel barvy rovnoměrně po celém plátně a později z nich vytvářel reliéfy. Obsahová závažnost, magická síla malířského rukopisu a duchovní energie, vyzařující z Medkových obrazů a zároveň odkaz mladší generaci činí z tohoto umělce jednoho z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších tvůrců nejen českého, ale i světového malířství druhé poloviny 20. století. Medkovo dílo je zastoupeno v řadě českých a světových státních institucích, stejně jako v soukromých kolekcích.

Mikuláš Medek se narodil 3. listopadu 1926 v Praze a zemřel 23. srpna 1974 také v Praze. Byl to významný český malíř, jehož dílo zaujímá v českých dějinách umění poválečné doby jedno z nejpřednějších míst. Byl vnukem Antonína Slavíčka a synem generála a spisovatele Rudolfa Medka.

V období 1926–1960 prošel různými životními etapami. Absolvoval základní školu v Karlíně a navštěvoval Akademické gymnázium. Poté se rozhodl studovat výtvarné umění. Nejprve navštěvoval Státní grafickou školu v Praze u profesora Karla Müllera, poté pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval pod vedením profesorů Karla Mináře a Vlastimila Rady. Nakonec pokračoval na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze pod vedením profesorů Františka Muziky a Františka Tichého.

Mikuláš Medek byl známý pro své surrealistické malířství, které se opíralo o různé projevy a techniky. Jeho dílo zahrnovalo realistické ztvárnění figur, materiálovou abstraktní malbu (informel) a bylo ovlivněno existencialismem. Byl aktivním členem skupiny surrealistů kolem Karla Teiga a podílel se na samizdatových sbornících a anketách o surrealismu.

Významné výstavy Mikuláše Medka probíhaly v roce 2002 v Rudolfinu a v Aule AVU v Praze. Jeho dílo je důležitým příkladem uměleckého vyjádření v české poválečné kultuře, ačkoli prožil společenskou izolaci v důsledku politických událostí a byl nucen živit se příležitostnými zakázkami.

Mikuláš Medek zemřel 23. srpna 1974 v Praze, zanechávaje po sobě významnou stopu v českém umění a kultuře.