Olej na plátně, 135 x 69 cm, rámováno, datace 1964, signováno vpravo dole Balcar 64. 

Publikováno:

Šedesátá/The sixties, Galerie Zlatá husa, Praha, 2004, s. 24.

Olejomalba Jiřího Balcara představuje ukázku autorovy zralé tvorby, v níž se prolíná malířské gesto s principy strukturální abstrakce a informelu. Vertikálně orientovaná kompozice působí jako jakýsi vizuální záznam paměti, v němž se jednotlivé vrstvy obrazu postupně odkrývají a znovu překrývají. Balcar zde pracuje s omezenou barevností, dominují odstíny šedé, černé a bílé, které vytvářejí subtilní, avšak hluboké tonální napětí. Povrch obrazu je výrazně materiálový, místy až erodovaný, jako by nesl stopy času, otisky zásahů i náznaky setřených znaků. V horní části lze tušit fragmentární kresbu či znak, který se však rozplývá a ztrácí v okolní struktuře. Tento princip čitelnosti a jejího záměrného narušení je pro Balcara typický. Kompozice je vystavěna jako vertikální pole, sevřené tmavšími pásy po stranách, což umocňuje dojem jakéhosi výřezu či izolovaného prostoru. Středová plocha pak působí jako aktivní pole dění, v němž se odehrává tichý dialog mezi gestem a strukturou. Obraz tak osciluje mezi konkrétním a abstraktním, mezi znakem a jeho rozpadem. Balcarova tvorba šedesátých let reflektuje širší tendence evropského informelu, avšak zachovává si osobitou polohu. Jeho práce nejsou pouze expresivním záznamem, ale nesou v sobě i latentní významovou rovinu, často spojenou s tématy komunikace, znaku a lidské přítomnosti. V tomto smyslu lze dílo chápat jako introspektivní obraz, který spíše naznačuje, než aby jednoznačně sděloval. Celek působí tlumeně a soustředěně, avšak zároveň v sobě skrývá vnitřní napětí a energii. Právě tato zdrženlivá expresivita a práce s pamětí materiálu řadí Balcara mezi výrazné osobnosti českého umění druhé poloviny 20. století.

Jiří Balcar, český grafik, malíř, ilustrátor, typograf a kreslíř, se narodil 26. srpna 1929 v Kolíně. Jeho umělecký přínos a tvorbu poznamenal narozením do rodiny lékaře Emiliana Balcara a obtížnou rodinnou situací. Otec spáchal sebevraždu v roce 1945, což silně ovlivnilo mladého Jiřího Balcara.

Po absolvování gymnázia v Kolíně roku 1948 pokračoval ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a současně na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Avšak po roce studia opustil filozofickou fakultu a věnoval se umělecké dráze. Studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ukončil v roce 1953 v ateliéru Františka Muziky.

Jiří Balcar se proslavil svými filmovými plakáty a knižními obálkami. Během let 1960 až 1967 vytvořil 34 filmových plakátů a za svůj plakát "Bílá velryba" získal prestižní cenu Toulouse–Lautreca v Paříži v roce 1962. Jeho umělecká tvorba byla kritickým zrcadlem tehdejší československé společnosti.

Balcarova tvorba nebyla omezena jen na plakáty a obálky. Byl aktivním členem redakce časopisu Květen a jeho umělecká činnost zahrnovala i malbu, ilustraci a typografii. K jeho blízkým tématům patřila kritická reflexe společnosti a českého prostředí.

Jiří Balcar zemřel tragicky v automobilové nehodě v Praze 28. srpna 1968, pouhý den poté, co oslavil své 39. narozeniny. Jeho umělecké dílo však pokračuje v tom, jak kriticky a výrazně reflektuje dobové události a postoje.