Olej na plátně, 64,5 x 64,5 cm, rámováno, datace 1920, signováno vpravo nahoře M. PIRNER 20. 

Nabízený obraz je působivou ukázkou symbolistně laděné tvorby malíře Maxmiliána Pirnera. Autor zde rozehrává scénu zasazenou do skalnaté krajiny s vodní hladinou, kde se setkávají mytologické postavy kentaurů při různých činnostech, kdy ústředním motivem je téměř až satiricky pojatý kentaur balancující na rukách. Scénu rámují okolní postavy, rozeseté po březích a skalách. Barevnost obrazu je tlumená, postavená na temnějších tónech hnědé, šedé a zelené, které podtrhují večerní atmosféru. Světlo zde neplní pouze popisnou funkci, ale spoluvytváří náladu a modeluje jednotlivé figury. Pirnerova malba je precizní, s důrazem na kresbu a anatomii, což odpovídá jeho akademickému zázemí, avšak celek je prostoupen symbolickým významem a imaginativním nábojem. Dílo patří mezi typické projevy Pirnerova zájmu o mytologii, alegorii a duchovní témata.

Maxmilián Pirner, český malíř, ilustrátor a kreslíř období akademismu a symbolismu, se narodil 13. února 1854 v Sušici. Jeho rodiče byli soudní rada Jan Pirner a jeho manželka. Maxmilián Pirner studoval monumentální malbu na pražské Akademii výtvarných umění u Josefa Matyáše Trenkwalda a později na vídeňské Akademii.

Po studiích a studijní cestě do Mnichova a Alp se usadil ve Vídni, kde vystavoval s Wiener Sezession. V roce 1887 byl povolán učit na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se stal profesorem, a později i rektorem. Jako pedagog ovlivnil dvě generace žáků a byl oblíbený pro svou přístupnost. Byl členem Krasoumné jednoty, České královské akademie a Jednoty umělců výtvarných.

Maxmilián Pirner se oženil s Josefou Pintzovou a měli spolu tři děti. Jeho syn Karel Pirner byl spisovatel a technik. Maxmilián Pirner zemřel v roce 1924 a jeho urna byla uložena v kolumbáriu Husova sboru ve Zbraslavi.

Jeho tvorba byla ovlivněna filozofií, literaturou a pohyboval se od ilustrací klasického románu a alegorií přes mytologii až k pohádkovým námětům neoromantismu. Zpočátku se věnoval monumentální akademické malbě, ale později přešel k symbolismu a secesi, kde jeho díla zdobila fantazie, ironie a sarkasmus. I po formální stránce se vyvinul od monumentální akademické malby k intimnějšímu stylu symbolismu a secese.