Koláž na papíře, 42 x 25,3 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1942, signováno K. T. 42. 

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa. 

Provenience: 

Sbírka Jeana Paul Kahn.

Vystaveno: 

Imaginární malířství 1930-1950, Hluboká nad Vltavou, 1964, č. k. 179. 

Karel Teige, Dům umění, Brno, 1967. 

Peinture surréalisme en imaginative en Tchécoslovaque, Gallery 1900 - 2000, Paris 1983, obr. 108, s. 71. 

Die surrealisten (ed. Arthuro Schwarz), Mazzotta, Shirn, Kunsthalle, Frankfurt, 1989, s. 289. 

Reprodukováno: 

František Šmejkal, Surrealisme et peinture imaginative en Tchécoslovaque, Phase, č. 10, Paris, 1965. 

Vladimír Effenberger, Výtvarné projevy surrealismu, Odeon, Praha, 1969, obr. 99. 

J. H. Mathews, The Imagery of Surrealism, Syracuse University Press, Syrakuse, 1977. Peinture surréalisme en imaginative en Tchécoslovaque, Gallery 1900 - 2000, Paris 1983, obr. 108, s. 71. 

Die surrealisten (ed. Arthuro Schwarz), Mazzotta, Shirn, Kunsthalle, Frankfurt, 1989, s. 289. 

Karel Teige (ed. Karel Srp), Dům u Kamenného zvonu, 1994, s. 140.

 František Šmejkal, České imaginativní umění, Galerie Rudolfinum, Praha 1996, obr. 213. 

Gérard Durozoi, Historie du mouvement surréaliste, Hazan, Paris, 1997, s. 294, repro 2. 

Z posudku PhDr. Karla Srpa: 

Jde o jednu z nejslavnějších koláží Karla Teiga, kterou věnoval své mladší přítelkyni Evě Ebertové. Znázorňuje totiž jeden ze základních surrealistických námětů, jež do výtvarného umění uvedl Giorgio de Chirico a rozvinul Max Ernst, týkající se vztahu umělé a lidské bytosti, který zde dokázal Teige prostřednictvím koláže jednoduchými prostředky geniálně propojit. Koláž umožnila Teigovi výrazné emotivní zkratky, soustředila se na ostrost a břitkost výpovědi. Teige považoval koláž od začátku dvacátých let za nejvýznamnější umělecký prostředek, který kladl na rovinu se závěsným obrazem, jenž dokonce v jeho teoretických prognózách měl zaniknout. Pro tuto melancholickou koláž si zvolil prostředí ubíhajících ruin, jejichž perspektiva vnesla do koláže posttraumatický nádech, jenž byl přítomný i u mnoha malířů, činných během válečného období, kdy došlo k nové redakci podnětů metafyzické malby. Na zeď této ruiny nalepil zlomek ženského aktu zahaleného v drapérii, z nějž je přítomné ňadro, které napovídá, jaké senzitivní zóny měl autor na ženském těle nejraději. Od pozadí lze přejít k přední lavičce, na níž sedí umělá mužská bytost, objímající ženu v dobových módních šatech. Teige svou signaturu vepsal na drapérii v popředí. Přestože koláž má nadčasovou platnost, zřetelně ukazuje i na dobové souvislosti druhé světové války, za níž vznikla, k nimž odkazuje ruina stavby s kouřem v pozadí, dokonce lze předpokládat, že Teige uplatnil některý záběr ze španělské občanské války. Přecházejí mezi skutečným a umělým bylo příznačné pro surrealismus. Koláž lze dát do souvislosti se souborem Střelnice od Toyen. V Paříži koláž č. 255 získal do své sbírky významný sběratel surrealismu Jean Paul Kahn. O významu koláže ve světovém kontextu svědčí její reprodukování v dějinách surrealismu od Gérarda Durozoie.

Karel Teige, narozen 13. prosince 1900 v Praze, byl významný český levicově orientovaný kritik a teoretik umění, výtvarný umělec, publicista a překladatel z francouzštiny. Jeho vliv sahal do téměř všech uměleckých odvětví, od architektury a výtvarného umění po divadlo, film, fotografii, typografii a literaturu. Karel Teige hrál klíčovou roli v československé meziválečné avantgardě a ovlivnil české přijetí surrealismu.

Teige se narodil do rodiny historika a hlavního archiváře města Prahy, dr. Josefa Teigeho. Svou obecnou školu absolvoval soukromě, stejně jako jeho sestra Hana. Vyrůstal v rodinné vile v Neveklově a od roku 1911 studoval na reálném gymnáziu v Praze. Po maturitě v roce 1919 začal studovat dějiny umění na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde se setkal s významnými osobnostmi své doby.

V roce 1920 byl spoluzakladatelem a výraznou postavou umělecké skupiny Devětsil, kde se věnoval umělecké teorii a podporoval proletářské umění. Později, v roce 1924, se zapojil do hnutí poetismu, kde psal manifesty pro Devětsil. Jeho aktivita zahrnovala také redakční práci a přednášky, a to nejen v oblasti výtvarného umění, ale i v divadle a literatuře. V roce 1929–1930 přednášel na Bauhausu v Dessau.

Teige se angažoval v Levé frontě a v roce 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR, kde působil jako teoretický mluvčí. Konec 30. let ho postavil do opozice vůči stalinskému režimu v SSSR. Po únoru 1948 byl izolován od kulturního života a čelil neustálým útokům.

Karel Teige se věnoval celoživotně i typografii, upravil mnoho knih a tiskovin pro přední nakladatelství své doby. Byl teoretikem a historikem umění, formuloval principy avantgardní estetiky a sám se na umělecké tvorbě aktivně podílel. V 30. letech se zaměřil na teoretizování o vnějším a vnitřním modelu jako hlavní teoretik Skupiny surrealistů. Pracoval také na knize Fenomenologie moderního umění od roku 1939 do své smrti v roce 1951, ačkoliv dvě části knihy byly vydány až v roce 1966 pod názvem Vývojové proměny v umění. Po roce 1948 se angažoval v přípravě encyklopedie o českém moderním umění.

Zemřel na srdeční infarkt 1. října 1951. Jeho životní družka Josefina Nevařilová i dlouholetá milenka Eva Ebertová spáchaly sebevraždu následujících dní.