Pastel na papíře, 59 x 40 cm, rámováno, datace 1931, signováno vpravo dole Alois Wachsman. 

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa. 

Pastel Aloise Wachsmanna rozvíjí autorovu charakteristickou tendenci k redukci figury na elementární tvarové vztahy, v nichž se lidská podoba proměňuje v konstrukci znaků a barevných ploch. Motiv hlavy je zde rozštěpen do dvou kontrastních polovin, čímž vzniká napětí mezi vnitřní jednotou a vizuální fragmentací. Levá část, modelovaná světlou, téměř nehmotnou plochou, nese náznak lidské tváře – jemně vyznačené rty a obrys profilu působí klidně a uzavřeně. Pravá polovina je oproti tomu temnější, hutnější a výrazněji stylizovaná, s akcentovanými otvory oka a úst, které dodávají figuře až maskovitý charakter. Tento dualismus lze chápat jako obraz vnitřního rozporu, ale také jako formální experiment s protikladem světla a hmoty. Barevné řešení je přitom překvapivě střídmé a přehledné – zelené pozadí vytváří neutrální, avšak živý prostor, proti němuž vystupuje figura s důrazem na kontrast světlých a tmavých tónů. Linie jsou vedeny úsporně, s jistotou, která odpovídá Wachsmannovu směřování k syntéze a zjednodušení. Dílo lze zařadit do okruhu autorových prací, v nichž se prolínají vlivy kubismu, poetismu i surrealistického cítění, přičemž výsledkem není stylová citace, ale osobitý, vnitřně sevřený výraz. Hlava zde nepůsobí jako portrét konkrétní osoby, ale jako obecnější znak lidské existence, redukovaný na základní vizuální principy.

Alois Wachsmann se narodil 14. května 1898 v Praze a zemřel 16. května 1942 v Jičíně. Byl českým malířem, scénografem a architektem. Studoval architekturu na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v letech 1917-1922 pod vedením profesorů Fanty a Engla. V roce 1920 byl spoluzakladatelem skupiny Devětsil, která byla významným hnutím v českém uměleckém prostředí. Následně pokračoval ve studiu architektury na Akademii výtvarných umění u Josefa Gočára mezi lety 1925 a 1928.

Jeho umělecká tvorba prošla různými fázemi. Na začátku byl ovlivněn francouzským kubismem, ale později se jeho obrazy začaly blížit surrealismu s vlastními poetickými náladami. Během pozdějšího období jeho tvorby se obrátil k téměř realistickým obrazům s náboženskými tématy, zachovávaje charakteristickou poezií.

Kromě malířského umění se věnoval i scénografii a architektuře. Byl jevištním výtvarníkem v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha. Spolupracoval s Josefem Gočárem na návrhu kostela svatého Václava v Praze-Vršovicích.

Alois Wachsmann byl zakládajícím členem skupiny Devětsil a sdílel s vrstevníky umělecké tendence magického realismu, primitivismu a nové věcnosti. Jeho umělecký směr se však vyvíjel a proměňoval od lyrického kubismu až po jeho osobitý pohled na surrealismus a realismus. Jím prosazovaný spontánní výraz a dadaistický humor tvořil kontrast k tehdejším dogmatickým teoriím a manifestům.