Dílo je uvedeno v autorově catalogue raisonné pod číslem G 466. Autor nabízeného plátna se při svém příjezdu do Paříže plně napojil na místní uměleckou komunitu a dnes je znám již široké francouzské učené společnosti. František Zdeněk Eberl v díle Dívka na sofá plně projevuje svůj malířský projev se vším co obnáší. Počínaje výběrem námětu, a to ležící krásky, plně oddané zachycení, dále použitím barev a odstínů a taktéž v neposlední řadě i formou zachycení ženské krásy, která podtrhává signifikantní zobrazení očí modelky. Ty mají pro autora typický temný odstín a ono odosobnění postavy od námětové linky. Modelka leží na barevně vyvedené pokrývce, která splňuje kontrastní efekt vůči pokožce krásky. Ta je zaznamenána pod atmosférickým světlem Slunce, kterému bylo dovoleno proniknout do prostor ateliéru. Dívka je ve stylizované poloze, přesto nevypadá, že by byla v jakékoliv křeči a divák při bližším pozorování postřehne letmý úsměv v dívčině tváři. Temné oči hledí směrem k divákovi, ale neprobodávají ho svým pohledem, hledí čistě a nezaujatě. Celé plátno je neseno v klidném duchu a na přihlížejícího nepůsobí nijak svazujícím dojmem. Svým formátem je plátno možné nazvat galerijním a kvalitou taktéž. František Eberl se zde předvádí jako bravurní malíř aktů a též obdivovatel ženské krásy. Dívka na sofá je výtečnou autorovou prací z konce třicátých let a referenčním vzorem jeho tvorby dané doby.