Publikováno: Ivo Koudelka, Oskar Brázda a jeho dvě múzy (Amelie Posse a Maria Weiss), Praha, 2015, s. 198. Daným dílem se nám představuje malíř ve své poetické rovině. Oskar Brázda, student žák prof. R. Bochnera a K. Pochwalského na Akademii umění ve Vídni. Zde představuje svou válečnou tvorbu v aktu koupající se ženy spolu s ženou s parapletem. Oskar Brázda, zvaný mezi svými přáteli Oki, zde nechal promluvit krásu plné ženskosti modelky spolu s idylickou kulisou kádě a jiskrně žlutých slunečnic. Náhá modelka zde hledí jakoby zasněná v dál, za horizont plátna. Žena s parapletem přihlíží vstupu do kádě a zároveň si užívá slunného dne v bezpečném příšeří paraplete. Celý námět je vyveden v takřka realistické podobě, přesto autorská stylizace je zde zřejmá, jak pomocí malířského rukopisu, tak posazením postav a kompozicí námětu. Společným jmenovatelem všeho na daném plátně je světelná linka, která se táhne od formy postav po světlou kulisu korunujíce žlutými květy slunečnic. Brázda se celý život nebál malovat ve velkém formátu, a to jak idylické pohledy čtoucích dívek, kuchyňských zátiší či právě ženské akty, kdy plně využil nabízeného formátu k odpovídajícího naplnění. Nabízené dílo pochází z válečného období, kdy byl autor takřka odtržen v Dobříši od společnosti a opět jediné, co mohl dělat je tvořit. To se v kontrastu s válečnými útrapami ukázalo jako velice produktivní a malby z tohoto období dosahují té nevyšší kvality. Obraz Polední lázeň je výtečnou ukázkou Brázdovy tvorby čtyřicátých let a jeho příkladnou prací s námětem ženského aktu.