Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa. Vystaveno: Toyen, Snící rebelka, Národní galerie v Praze, 9. 4. – 22. 8. 2021. Toyen, Hamburger Kunsthalle, 24. 9. 2021 – 13. 2. 2022. Toyen, l'écart absolu, Musée d'Art Moderne de Paris, 25. 03. – 24. 07. 2022. Publikováno: Anna Pravdová, Annie Le Brun, Anabelle Görgen-Lammers, Toyen: Snící rebelka, Praha, 2021, č. k. 421. Anabelle Görgen-Lammers, Anna Pravdová, Annie Le Brun, Toyen, Hamburg, 2021, č. k. 432. Annie Le Brun, Anna Pravdová, Anabelle Görgen-Lammers, Toyen: L´écart absolu, Paris, 2022, č. k. 419. Z posudku PhDr. Karla Srpa: Jde o autentické dílo Toyen, jeho pravost mi rovněž potvrdil velký znalec Radovan Ivšič, autor druhé francouzské monografie Toyen. Toyen rovněž na zadní stranu vepsala místo, které se vázalo k obrazu Ploudalmezeau, Finistere a jméno první majitelky Anne Yvonne Jaoüen, která tento obraz po celou dobu vlastnila, než se její rodina rozhodla jej po roce 2000 prodat. Tento obraz Toyen je silně emotivně působivý; nachází se téměř na hraně abstrakce, od níž si však autorka uchovala odstup. Patří k prvým, na nichž autorka využila tak výrazně protáhlý formát plátna, který během padesátých let ještě několikrát uplatnila nejprve v horizontální, později zejména ve vertikální poloze. Toyen v něm sice navázala na široké surrealistické prospekty ubíhajících polí, jimiž se zabývala ve svých válečných souborech, ale tentokrát se rozhodla k velmi důraznému malířskému činu: výtvarně pojednat prázdný prostor, který se mění v přízračné pole, naplněné nejrůznějším děním. Obraz je neuvěřitelně výtvarně propracovaný, vysloveně láká zrak k opakovaným návratům. Pochází z počátku druhé poloviny padesátých let. Čím více se můžeme seznámit s obrazy Toyen z padesátých let (je to stále obtížné, neboť většina obrazů se nachází v téměř nedostupných soukromých sbírkách), tím důrazněji vysvítá autorčina umělecká originalita a jedinečnost ve srovnání se stavem tehdejšího evropského malířství, včetně poválečného pařížského surrealismu. Oblast Bretaně navštěvovalo mnoho českých malířů. Byla prvním místem, jež Toyen po svém nuceném vystěhování do Francie se svými pařížskými surrealistickými přáteli navštívila. Viz množství nádherných fotografií z roku 1948, na nichž je společně s Bretonem, Péretem a Heislerem, autory její prvé pařížské monografie. Toyen k Bretani, a snad i jejím pověstem, odkazovala i v několika dalších obrazech. Prvá její zkušenost z Bretaně se promítla do souboru kreseb Ani křídla, ani kameny: křídla a kameny (1948 – 1949). Je škoda, že tento obraz vešel ve známost až v období po konání pražské výstavy Toyen v roce 2000 a tudíž byl uveden do kontextu jejího díla až nyní. Toyen dokázala skvěle pracovat se soumrakem a svítáním, s hodinou mezi psem a vlkem, jak tento stav nazývali její surrealističtí přátelé. Právě okamžik přináší posuzovaný obraz. Tento obraz byl dlouho uváděn pod názvem Ile de Sein a vročen do roku 1950. Takto byl označen ještě na výstavě Toyen v Praze (Toyen, Snící rebelka, Národní galerie v Praze, 2021, obr. 421, s. 236-237) a v Hamburku (Toyen, Hamburger Kunbsthalle, 2021, obr. 432, s. 262-263). Při přípravě pařížské štace výstavy Toyen udělala Annie Le Brun hlubší výzkum ve svém archivu a nalezla správný název obrazu a jeho vročení, který uvádí obraz do nových, ještě závažnějších a podnětnějších souvislostí, posunula jej na počátek druhé poloviny padesátých let. Retrospektiva tak splnila svůj účel: pomohla objasnit některé méně známé periody uměleckého vývoje Toyen, které jsou, pokud jde o autorčin francouzský pobyt stále otevřené. Ohledně úžasně znějícího názvu obrazu, je třeba jeho spoluautorství připsat s velkou pravděpodobností významnému uměleckému kritikovi Georgesu Goldfaynovi, jenž některé názvy pomáhal Toyen vymýšlet. Cena tohoto jedinečného díla se pohybuje v rozmezí 30 000 000 – 40 000 000 CZK.