Olej na plátně, 28,5 x 43 cm, rámováno, signováno vpravo dole COROT, zezadu slepém rámu: štítek 11.352, štítek 6686; štítek 6157, razítko 1691, napsáno 4206, na zadní straně obrazu přiložen Corotův dopis.

Publikováno: 

Catalogue raisonné L´oeuvre Corot, Alfred Robaut, H. Floury, Editeur, Paris, 1905, s. 310 reprodukováno, č. 1013. 

Vystaveno a publikováno: 

Dialogy v obrazech, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, 2014, s. 86. 

Jean-Baptiste-Camille Corot patří mezi nejvýznamnější francouzské krajináře 19. století. Ve své tvorbě propojoval klasicky vyváženou kompozici s citlivým pozorováním přírody a mimořádným smyslem pro světlo a atmosféru. Jeho krajiny často zachycují zdánlivě obyčejná místa, tedy vesnická zákoutí, říční břehy či cesty lemované stromy, která pod jeho rukou získávají osobitou poetiku a klidnou, meditativní náladu. Nabízený obraz zachycuje venkovské domy rozptýlené podél vodního toku, zasazené do krajiny, v níž převládá zeleň stromů a měkké světlo oblohy. Stromy po obou stranách obrazu vytvářejí přirozený rám, který vede divákovo oko do středu výjevu. Voda zde není pouze součástí krajinného motivu, ale také důležitým prostředkem k zachycení světla a prostorových vztahů. Barevnost obrazu je založena na tlumených zelených, hnědých a šedavě modrých tónech, které se vzájemně prolínají v jemných přechodech. Kontury staveb a vegetace nejsou zdůrazněny ostrou kresbou, nýbrž se jednotlivé tvary místy ztrácejí v barevné atmosféře a splývají s okolím. Tím malba získává dojem přirozenosti, kdy autor zaznamenává krajinu v konkrétním okamžiku. Motiv okolí Beauvais měl v Corotově tvorbě své významné místo. Do této oblasti se vracel opakovaně a její venkovská zákoutí mu poskytovala příležitost zkoumat vztah mezi přírodními formami, architekturou a atmosférou místa. Také zde se realistické pozorování prolíná s lyrickým viděním krajiny, kdy domy, stromy a vodní tok nejsou pouhým záznamem konkrétního místa, ale součástmi harmonického celku, v němž má každý prvek své místo a rytmus. Obraz tak představuje působivou ukázku Corotova krajinářského umění, založeného na střídmosti výrazových prostředků, citlivé práci se světlem a schopnosti proměnit nenápadný výsek venkova v poetický obraz přírody.

Jean-Baptiste Camille Corot (16. července 1796 – 22. února 1875) byl francouzský malíř, krajinář.

Biografie

Camille Corot se narodil v Paříži roku 1796, v nyní již zbouraném domě, na nábřeží poblíž rue du Bac. Jeho rodina patřila k buržoazii a tak na rozdíl od svých uměleckých kolegů, nikdy neměl nouzi o peníze. Poté, co získal vzdělání v Rouenu byl dán do učení k obchodníku se suknem. Nesnášel však komerční způsob života a pohrdal tím čemu říkal „obchodní triky“. Přesto zde poctivě setrval do svých 26 let, kdy otec svolil k přestupu na uměleckou dráhu. Corot se něco málo naučil od svých učitelů. Navštívil třikráte Itálii, dvě z jeho Římských studií jsou vystaveny v Louvru. Byl řádným přispěvatelem Salonu, a díky tomu byl francouzskou vládou v roce 1846 vyznamenán Řádem čestné legie a v roce 1867 povýšen na důstojníka. Přesto si řada Corotových přátel myslela, že nebyl formálně doceněný. Proto mu v roce 1874, krátce před smrtí, darovali zlatou medaili. Zemřel v Paříži a je pohřben na slavném pařížském hřbitově Père Lachaise.

Řada jeho následovníků si říkala Corotovi žáci. Mezi nejznámější se řadí Eugène Boudin, Raphael Lépine, Antoine Chintreuil, Louis François, Le Roux a DeFaux.

Během několika posledních let života vydělal velké množství peněz na svých obrazech, o které byl velký zájem.

V roce 1871 při obležení Paříže Prusy při prusko-francouzské válce, daroval velkou čásku peněz na chudé. Během tehdy probíhajících nepokojů při Pařížské komuně byl v Arrasu s Alfredem Robaultem. V roce 1872 koupil dům v Auvers jako dar pro Honoré Daumiera, který byl slepý, bez prostředků a domova. V roce 1875 daroval 10 000 franků vdově Milletové na podporu jejích dětí. Jeho dobročinnost byla téměř pověstná. Podporoval také provoz dětského centra v rue Vandrezanne v Paříži. Práce Corota jsou umístěny v muzeích ve Francii i celém světě.

Corot a umění

Corot byl vedoucí uměleckou osobností barbizonské malířské školy ve Francii v polovině 19. století. Byl ústřední postavou krajinářského malířství. Pro jeho práce je typické současné propojení neoklasicismu a počínajícího plenérového impresionismu. Právě jemu patřilo zvolání Claude Moneta: „Je zde pouze jediný umělec – Corot. My nejsme nic ve srovnání s ním, nic.“ Neméně významný je Corotův příspěvek k figurálnímu malířství: Degas dokonce upřednostňoval Corotovy postavy před krajinami a figurální motivy malované Picassem v klasickém stylu jsou považované za Picassovu poctu Corotovu stylu. Historici volně dělí jeho práci do jednotlivých období, ale hranice nejsou přesně dané, k čemuž také přispíval Corotův zvyk dokončit obraz někdy až léta poté, co ho začal malovat.

V časném období maloval tradičním stylem a akademicky – s detailní přesností, jasnými obrysy a kompozicí. Poté, co dosáhl 50 let se jeho rukopis změnil – větším výběrem odstínů a vyzařuje více poetiky. O 20 let později (přibližně od r. 1865) jeho styl přechází zcela k mysterii a poezii. Tyto známky vývoje jeho projevu jsou zřetelné v přechodu od tradičního plenérového malování v mládí, přes teplé přírodní odstíny, k ateliérové malbě krajin zahalených do uniformních tónů stříbrné barvy v pozdějším věku. Ve svých posledních 10 letech se v pařížských uměleckých kruzích stává „Père (otec) Corot“, – je zde srdečně vítán a obecně uznán za jednoho z pěti světově největších krajinářů všech dob – na úrovni takových jako Hobbema, Claude Lorrain, Turner a Constable.

Corotův přístup ke krajinomalbě je daleko tradičnější než by se mohlo zdát. Porovnáme-li dokonce jeho malbu stromů v pozdějším období s některými kompozicemi Clauda Lorraina, např. takovou jaká vystavena v Bridgewaterské galerii, pak podobnost techniky je nápadná.

Kromě krajin, kterých Corot namaloval několik stovek (nejoblíbenější byly ty, které maloval v pozdějším období), Corot vytvořil řadu velmi ceněných figurálních obrazů. Většina, stroze kreslených, obrazů vznikla v ateliéru se záměrem ponechat si je ve svém soukromém vlastnictví, spíše než je prodat. Přesto má mnoho z nich skvělou komposici, avšak barvy jsou v každém případě pozoruhodné pro svoji sílu a čistotu. Corot vydal také četné rytiny a kresby tužkou.