Olej na sololitové desce, 50 x 60 cm, rámováno, datace 1942, signováno vpravo dole O. Kerhart 42. 

Vystaveno: 

Oldřich Kerhart, 56. výstava v Topičově salonu, 12.10. – 1.11. 1942, kat. č. 9. 

Oldřich Kerhart patří k osobitým představitelům českého krajinářství meziválečného období. Studoval na pražské Akademii výtvarných umění u Jana Preislera a ve své tvorbě postupně přešel od expresivnějšího pojetí krajiny k realistickému a neoklasicistně ukázněnému výrazu. Nejčastěji zachycoval českou krajinu, pro kterou je typická charakteristická lyrická nálada a tlumenější barevnost. Nabízený obraz Jaro ve Vysočanech představuje jinou podobu Kerhartova krajinářského vidění, kdy přírodu střídá městská periférie, jež je však s krajinou organicky propojena. Ústředním motivem se stává tramvajová zastávka a samotné dění na ní. Kerhart zachycuje každodenní městský rytmus, kdy i přes jarní pučení vyráží obyvatelé města do svých pracovišť. V popředí stojí dva pánové oděni v dlouhém kabátu a o kousek dál je hlouček pár dvojice dam s elegantním pánem v klobouku. Výraznou vertikálu kompozice tvoří holé větve zatím neolistěných stromů, zatímco v pozadí začínají kvést kaštany. Městský kolorit pak doplňuje zeď dekorována různobarevnými plakáty. Kerhart pracuje s jednoduchými, plošněji pojatými tvary a výraznou obrysovou kresbou, přičemž barevné plochy žlutých, zelených, modrých a načervenalých tónů skládá do harmonického celku. Spojení všedního městského výjevu s klidnou, téměř lyrickou atmosférou dobře odpovídá jeho pozdní tvorbě, v níž se realistické vidění krajiny propojuje s neoklasicizující stylizací.

Oldřich Kerhart byl český akademický malíř narozený 25. ledna 1895 v Poděbradech. Po studiích na Akademii výtvarných umění v Praze a několika studijních cestách, zejména po Evropě, se v roce 1923 vrátil do Poděbrad. Během svého života maloval především krajinu, přičemž se zaměřoval na krajinu Polabí a rodné Poděbrady. Mezi jeho významné motivy patřila i Praha, které se věnoval zejména během období okupace.

Kerhart byl členem Umělecké besedy od roku 1919, kde působil i jako předseda od roku 1940. V průběhu své kariéry napsal řadu článků o umění a napsal divadelní hru o Josefu Mánesovi, která byla kvůli svému vlasteneckému obsahu zakázána za nacistické okupace.

Během druhé světové války zastával funkci předsedy Umělecké besedy, což bylo obtížné období pro celou Kerhartovu rodinu. Jeho bratr Jaromír Kerhart byl kvůli zapojení do odboje umučen v koncentračním táboře Auschwitz.

Oldřich Kerhart zemřel v listopadu 1947 ve věku 52 let. Pohřben byl v rodinné urnové hrobce v Poděbradech. Jeho dílo zahrnuje obrazy s expresionistickým pojetím krajiny, novoklasicistní práce, a také tvorbu inspirovanou jeho cestami po Evropě, včetně Itálie a Francie.