Olej na kartonu, 40 x 25,5 cm, rámováno, signováno vpravo dole Jos. Lada 43. 

Opatřeno znaleckým posudkem PhDr. Pavly Pečínkové. 

Opatřeno certifikátem rodiny Josefa Lady č. 8/2025. 

V obraze Štědrý den (Slouhova koleda) se setkává několik nejcharakterističtějších poloh tvorby Josefa Lady, zimní vesnická krajina, drobný lidský příběh, lidový zvyk i výrazná schopnost vytvořit z jednoduchého výjevu obraz hluboce zakořeněný v kolektivní paměti. Lada zde nepracuje s Vánocemi jako s okázalým svátkem, ale jako s přirozenou součástí rytmu venkovského života, kde se lidské postavy, architektura a zasněžená krajina spojují do jednoho pevně vystavěného celku. Kompozice vede diváka úzkým prostorem mezi chalupami vzhůru ke kostelu, který se stává přirozenou dominantou celé scény. Jeho růžově laděná fasáda a věž vystupují proti syté modři zimního nebe a vytvářejí výrazný barevný i významový vrchol obrazu. V popředí stojí dvě postavy, jejichž přítomnost scénu proměňuje z pouhé zimní veduty v drobný příběh. Jedna z nich přichází s košem na zádech a zavěšeným vakem, druhá čeká před domem. Lada tak rozehrává motiv vánočního setkání, koledy a sousedského života bez potřeby dramatického děje. Silnou stránkou malby je její barevná výstavba. Bílé plochy sněhu kontrastují s červenohnědými střechami, zelenými okenicemi, teplými tóny oděvů, a především s hlubokou modří oblohy. Jednotlivé barvy jsou čisté a jasně oddělené, přesto celek nepůsobí ploše. Lada vytváří prostor pomocí překrývání chalup, stoupajícího terénu a diagonálního vedení uličky směrem ke kostelu. Výsledkem je obraz zároveň dekorativní i prostorově přesvědčivý. Zásadní roli hraje sněžení. Hustě rozeseté bílé body nejsou jen popisem počasí, ale výrazným obrazotvorným prvkem. Propojují jednotlivé části kompozice, sjednocují barevné plochy a dávají celé scéně rytmus. Zimní krajina díky tomu nepůsobí nehybně, ale jako živý prostor, jímž právě prochází sněhová přeháňka. Tento typ stylizace patří k Ladovým nejúčinnějším prostředkům, jednoduchý znak dokáže nést současně význam, atmosféru i dekorativní kvalitu. Datace do roku 1943 dodává obrazu další vrstvu. V době poznamenané válkou se Lada opakovaně vracel k motivům české vesnice, tradic, svátků a důvěrně známého prostředí. Právě tyto náměty získávají v jeho tvorbě čtyřicátých let zvláštní intenzitu. Nejsou pouze nostalgickým návratem k minulosti, ale také obrazem kontinuity a řádu, který přetrvává navzdory okolním historickým otřesům. Vánoční vesnice zde působí jako prostor bezpečí, paměti a lidské pospolitosti. Malířský projev je již plně vyzrálý. Lada pracuje s jasně definovanými obrysy, zjednodušenou perspektivou a promyšlenou stylizací, která mu umožňuje vytvářet svět okamžitě rozpoznatelný a zároveň zcela svébytný. Jednotlivé domy, ploty, stromy i postavy jsou redukovány na základní tvary, přesto neztrácejí charakter. Právě schopnost spojit jednoduchost s mimořádnou obrazovou přesností stojí v jádru Ladova výtvarného jazyka. Štědrý den (Slouhova koleda) tak není pouze půvabným zimním motivem, ale reprezentativním příkladem Ladovy schopnosti převést lidovou tradici a atmosféru českého venkova do univerzálně srozumitelného obrazu. Výtvarná kvalita díla se zde spojuje s mimořádně silným tématem a s datací do důležitého období autorovy tvorby.

Josef Lada se narodil 17. prosince 1887 v Hrusicích. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Byl známý svým charakteristickým plochým stylem, který využíval silné obrysy a linie.

Mezi jeho nejznámější díla patří ilustrace k Osudům dobrého vojáka Švejka a několik jeho vlastních knih pro děti, jako je například O Mikešovi (Příhody kocourka, který mluvil) nebo O chytré kmotře lišce. Ve své volné výtvarné tvorbě se často zabýval motivy vodníků, rusalek a ponocných.

Josef Lada zemřel 14. prosince 1957 v Praze.