Olej na plátně, 81 x 100 cm, rámováno, datace 1931, signováno vpravo dole Multrus 31. 

V obraze Bacchanálie Multrus propojuje realisticky pojatou figuru s idealizovaným, mytologizujícím námětem. Volněji vedené tahy štětce a výraznější barevnost, od zelení a modří přírody přes teplé okry a růžové tóny těl až po fialové a žluté akcenty květin, dávají scéně uvolněnější charakter. V porovnání s jeho sociálními a městskými motivy působí obraz jako únik do nadčasového světa antické mytologie. Zároveň však zůstává pevně spojen s Multrusovým zájmem o figurální tvorbu a jeho schopností spojovat lidskou postavu s prostředím.

Josef Multrus se narodil 12. března 1898 na Královských Vinohradech. Pocházel z chudé rodiny tiskárenského korektora. Začal se učit typografem, ale k umělecké tvorbě ho motivoval učitel a evangelický kazatel Berger. Malbě se začal učit u profesora Jaroslava Bendy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1920 byl přijat do 3. ročníku speciální mistrovské školy na Akademii výtvarných umění v Praze, kde ho učil Vratislav Nechleba.

Po obdržení cestovního stipendia Hlávkovy nadace podnikl studijní cesty do Jugoslávie a Itálie, kde hledal inspiraci pro svou tvorbu. Členem Jednoty umělců výtvarných v Praze se stal roku 1924. Během života ho podporovalo přátelství s malířem Jaroslavem Malínským.

Po roce 1953 se jeho zdravotní stav zhoršil a byl odkázán na život v ateliéru. Jeho ateliér se nacházel na Starém Městě vedle Prašné brány. Zemřel 3. ledna 1957 v důsledku otravy oxidem uhelnatým, k níž došlo při poškození komína během návštěvy jeho bratra.