Suchá jehla na papíře, 248 x 159 mm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1955, signováno vpravo dole Reynek. 

Publikováno: 

Bohuslav REYNEK (1892 - 1971). Catalogue raisonné et illustré des peintures, dessins et gravures, 1940 - 1949, N°10, s 4. 

Soubor nabízených deseti děl Bohuslava Reynka soustřeďuje několik zásadních okruhů jeho tvorby, biblické příběhy, zvířata, zahradu, dům i intimní krajinu. Právě jejich vzájemné prostupování je pro Reynka určující. Posvátné a všední u něj nestojí proti sobě, ale vytvářejí jeden svět, v němž se každodenní zkušenost přirozeně otevírá duchovnímu významu. Technika suché jehly mu umožňuje pracovat s měkkou, místy roztřepenou linií a s hlubokými temnými plochami. Postavy a předměty se často vynořují z šera a znovu se v něm ztrácejí. Tato práce s temnotou, světlem a prázdným místem dodává jeho grafikám ticho, napětí a zvláštní vnitřní soustředění. V listech Zapření svatého Petra, Rút a Bóaz I, Zacheus a Loučení Krista s matkou se Reynek nesoustřeďuje na popis děje, ale na jeho psychologické a duchovní jádro. Zvláště Loučení Krista s matkou staví na silném emocionálním vztahu figur, jejichž sevřenost a barevné akcenty proměňují biblický motiv v obecný obraz bolesti a odloučení. Stejnou pozornost však autor věnuje také zcela prostým námětům. Kočka na okně, Kočka na zdi, Krocan, Jabloň, Dvě kozy či Mansarda ukazují svět, v němž i drobný každodenní motiv získává hlubší význam. Zvíře, strom nebo okno nejsou jen věcným záznamem, ale součástí širšího řádu přírody, samoty, ticha a očekávání. Celý soubor tak velmi dobře ukazuje Reynkovu schopnost spojit intimní pozorování skutečnosti s duchovní zkušeností. Jeho grafiky nepůsobí efektně ani vypravěčsky, ale svou úsporností, temnou kresbou a soustředěnou atmosférou vytvářejí jeden z nejosobitějších světů českého umění 20. století.

Bohuslav Reynek, český malíř, grafik, básník a překladatel, se narodil 31. května 1892 v Petrkově. Studoval na C.K. Vysokém učení technickém, ale studia oboru zemědělství ukončil po několika týdnech. Jeho zájem o literaturu a výtvarné umění se projevil již během studií na jihlavské reálce.

V uměleckém světě se stal známým díky svým různorodým talentům. Reynek spolupracoval s vydavatelem Josefem Florianem, zejména v edici Dobré dílo, kde vytvářel linoryty a publikoval vlastní edici Sešitů poezie. Zásadní moment přišel v roce 1923, kdy se v Grenoble seznámil s básnířkou Suzanne Renaud, která se stala jeho ženou. Mezi lety 1926 a 1936 žili střídavě ve Francii a v Petrkově. Jeho tvorba byla ve Francii velmi úspěšná a vystavoval zde.

V jeho díle začaly dominovat biblické náměty, zejména reakce na válečnou situaci, a to motivy ukřižování, piety a Pašijový cyklus. Po roce 1948 byl Reynkův statek zestátněn a on sám pracoval jako zemědělský dělník až do roku 1957. V této době vznikla většina jeho grafického díla.

Bohuslav Reynek zemřel 28. září 1971 v Petrkově, kde zanechal významné dědictví v podobě svého uměleckého a literárního díla.