Olej na lepence, 16,5 x 23 cm, rámováno, signováno vpravo dole ABrandeis, zezadu přípis s určením: Il Palazo Ducate Venezia, zezadu opatřeno štítkem: MarConnal - Mason & Son Ltd., FINE PAINTINGS.

Vystaveno a publikováno: 

Klasikové 19. století, obrazy ze sbírky Karlštejnské a.s., Galerie Diamant S.V.U. Mánes, 5. 4. - 27. 5. 2012, s. 85. 

Vystaveno: 

65. Výtvarné Hlinecko, Dámy s paletou/Umělecké práce malířek 19. století, 21. 6. - 15. 9. 2024. 

Publikováno a vyobrazeno: 

Šárka Leubnerová, Dámy s paletou/Umělecké práce malířek 19. století; Městské muzeum a galerie Hlinsko, 2024, kat.č. 13, str. 41, uvedeno v seznamu vystavovaných děl str. 75-77. 

Obraz Dóžecí palác zachycuje Benátky v poloze, která byla Antonii Brandeisové mimořádně blízká. Městská veduta zde není podána jako strohý architektonický záznam, ale jako živý prostor, v němž se propojuje monumentální historická architektura s každodenním ruchem benátského náměstí. Dominantou kompozice je průčelí Dóžecího paláce, jehož členitá gotická architektura je vystavěna s důrazem na rytmus arkád, oken a dekorativních detailů. Proti této pevné architektonické struktuře stojí otevřený prostor nábřeží a laguny, který obrazu dodává vzdušnost a hloubku. Drobné stafážní figury, skupinky chodců i ptáci na dlažbě oživují scénu a podtrhují její bezprostřední městský charakter. Brandeisová pracuje s jemnou, světlou barevností a citlivým zachycením atmosféry benátského prostředí. Měkké světlo rozptyluje ostré kontury staveb a sjednocuje jednotlivé plány obrazu do harmonického celku. Výsledkem je veduta, která spojuje přesnost pozorování s lehkostí a malířskou elegancí. Dóžecí palác tak dobře ukazuje autorčinu schopnost spojit reprezentativní městský motiv s živým smyslem pro atmosféru a každodennost. Dílo zároveň dokládá její dlouhodobou vazbu na Benátky, které se staly jedním z určujících témat její tvorby.

Antonie (Antonietta) Brandeisová, narozena 13. ledna 1849 v Miskovicích u Kutné Hory, byla významnou českou malířkou, známou svými abstraktními díly. Její umělecká kariéra a život byly poznamenány studiem a prací v Benátkách, kde se stala první ženou, jež studovala na tamní Akademii krásných umění.

Antonietta Brandeisová začala studovat v Uměleckém ateliéru malíře historických obrazů Karla Javůrka v Praze. Po smrti otce se její matka provdala za benátčana Giovanniho Nobile Scaramellu, což vedlo k přestěhování rodiny do Benátek. Zde pokračovala ve studiu na Akademii krásných umění, kde měla vynikající učitele, včetně Michelangela Grigolettiho, Napoleona Naniho, Domenica Bresolina, Pompea Marina Molmentiho a Federica Mojy.

Po ukončení studia žila Antonietta Brandeisová v Benátkách a v roce 1897 se provdala za rytíře Antonia Zamboniho. Její umělecká díla byla vystavována na různých místech, včetně společných výstav Krasoumné jednoty v Praze, mezinárodní výstavy v Melbourne (1880) a v Římě (1906). Po roce 1906 začala svá díla pravidelně posílat do Londýna k prodeji.

Po smrti manžela v roce 1909 žila Antonietta Brandeisová ve Florencii. Její umělecké dědictví bylo odkázáno sirotčinci ve Florencii, a většina jejích obrazů byla prodána na veřejné aukci. Několik obrazů bylo odkázáno Moderní galerii v paláci Pitti. Zemřela v roce 1926 v Benátkách. 

I po roce 2000 patří Antonietta Brandeisová mezi vyhledávané umělce. Její obrazy jsou stále draze draženy na aukcích, což svědčí o trvalém zájmu o její umělecké dědictví.