Olej na karton, 31 x 23 cm, rámováno, datace 1943, signováno vpravo dole Fr. Hudeček 43. 

Vystaveno a publikováno: 

České poválečné umění, Galerie U Betlémské kaple, 14. 3. - 30. 4. 2006. Kurátorka výstavy PhDr. Marie Klimešová. 

Žena za oknem patří k mimořádně zajímavým pracím Františka Hudečka z období, které je úzce spjato s jeho působením ve Skupině 42. Právě první polovina čtyřicátých let náleží k nejvýraznějším etapám jeho tvorby, kdy se soustředil na civilizační motivy, městský prostor, osamělou figuru a pocit existenciálního napětí. Díla z této doby jsou dnes ceněna nejen pro svou dataci, ale také pro mimořádně osobitý charakter. Kompozice je vystavěna na přísné konstrukci okenního rámu, který dělí obrazovou plochu do několika polí. Za touto geometrickou strukturou se objevuje subtilně naznačená ženská figura, spíše přítomnost než portrét. Hudeček potlačuje popisnost a pracuje s redukovanými tvary, tmavými plochami a několika světelnými akcenty. Okno se tak mění v hranici mezi interiérem a okolním světem, ale také v psychologický motiv oddělení, čekání či uzavřenosti.

František Hudeček se narodil 7. dubna 1909 v Němčicích u Holešova a ze světa odešel 13. května 1990 v Praze. Jako význačná postava českého umění 20. století se etabloval nejen jako malíř, ale také jako fotograf, ilustrátor, grafik a typograf. Svá studia zahájil na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl žákem Františka Kysely. Brzy se stal členem prestižní Umělecké besedy a následně i avantgardní Skupiny 42. V šedesátých letech byl součástí tvůrčí skupiny Radar.

Ve třicátých letech 20. století experimentoval Hudeček s různými technikami. Jedna z nich, frotáž, unikátní technika vytváření obrazů z náhodně ztuhlých škrobových papírů, kterou nazval "škrobáci", mu přinesla široké uznání. Díky škrobákům vzniklo jeho pravděpodobně nejznámější dílo, objekt "Sokrates a Faidros čili o kráse", které je nyní součástí sbírky GASK – Galerie Středočeského kraje.

Avšak koncem třicátých let podstoupil Hudeček změnu v uměleckém vyjádření. Místo abstraktního fantaskna se zaměřil na konkrétní realitu městské krajiny a osamělých postav v ní. Zde stvořil svůj osobní obraz "nočního chodce", což byla postava, která v mnoha ohledech reprezentovala Hudečka samotného. S narůstající tendencí ke geometrizaci svých obrazů zobrazoval řád vesmíru a urbanismus.

Po období pomlky během padesátých let se Hudeček vrátil k malování s obnoveným zápalem. Jeho pozdější díla vykazovala silný dvojznačný charakter: na jedné straně hmotné skrumáže přírodních motivů a na druhé straně abstraktní, geometrické formy inspirované vlastnostmi světla, připomínající tehdy populární op-art.

František Hudeček byl aktivní i v oblasti výstav. Jeho poslední samostatná výstava se konala v roce 2006 v Galerii U Betlémské kaple v Praze, což potvrdilo jeho trvalý význam v českém uměleckém prostředí.