Patinovaný bronz, 215 cm, značeno na patce VINGLER, datace 1965, na patce značeno slévárnou a strojírnou Franty Anýže (ZUKOV). 

Nabízená plastika od Vincence Vinglera představuje charakteristický příklad autorovy celoživotní fascinace zvířecím světem a schopnosti převádět pozorovaný přírodní tvar do výrazně stylizované, sochařsky čisté formy. Monumentální výška posouvá motiv ptáka z roviny zoologické studie do polohy téměř znakové, v níž se konkrétní předloha proměňuje v elegantní vertikální gesto. Vingler se ve své tvorbě opakovaně vracel k tématům ptáků a dalších zvířat, nikoli však jako k prostředku pouhého popisu jejich anatomie. Zajímala jej především jejich pohybová podstata, rytmus těla a schopnost vystihnout charakter prostřednictvím redukovaného tvaru. V případě Volavky je tato tendence mimořádně zřetelná. Tělo ptáka je protaženo do štíhlé, vzhůru směřující linie, která se v horní části lehce zalamuje a zužuje až k ostrému zakončení. Anatomická konkrétnost ustupuje soustředění na siluetu, napětí a celkový pohyb formy. Výraz plastiky spočívá právě v kontrastu mezi monumentální výškou a mimořádnou subtilností objemu. Štíhlé tělo působí téměř nehmotně, současně však díky bronzu získává pevnost a vnitřní stabilitu. Hladká modelace a tmavá patina zdůrazňují kontinuitu povrchu a umožňují vnímat plastiku jako jediný plynulý tah. Světlo po povrchu klouže bez výraznějších rušivých detailů a podtrhuje sochařovu snahu o maximální zjednodušení a čistotu výrazu. Zvětšením zvířecího motivu do téměř lidského měřítka dosahuje Vingler zvláštního účinku. Volavka přestává být pouze zobrazením konkrétního ptáka a stává se svébytným prostorovým znakem, založeným na rovnováze, vzpřímenosti a elegantním napětí. V tomto smyslu se plastika přibližuje až abstraktnímu uvažování, aniž by ztratila svou vazbu k přírodnímu předobrazu. Právě schopnost udržet rovnováhu mezi rozpoznatelným motivem a modernistickou redukcí patří k podstatným kvalitám Vinglerova sochařského projevu.

Vincenc Vingler byl český sochař, keramik a designér, narozený 30. dubna 1911 v Praze. Jeho původní jméno bylo František Vincenc. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v letech 1927 až 1933 u profesora Jana Laudy, profesorky Heleny Johnové a Karla Štipla.

Vingler byl výtvarníkem divadel Unitarie a Pražského divadla pro mládež pod vedením Míly Mellanové a také působil jako šéf výpravy divadla v Kladně. Spolupracoval též s Horáckým divadlem v Jihlavě. Jeho umělecká tvorba zahrnovala sochařství, kresbu a tematické plastiky zvířat a ptáků. Některé z jeho monumentálních plastik se nacházejí v exteriéru, například v Zoologické zahradě Praha, Arboretu Nový Dvůr u Opavy, na zámku Hluboká nad Vltavou a v areálu nemocnice na Bulovce v Praze.

Mezi ceněná díla Vincence Vinglera patří například "Černá labuť" (1956), "Umírající kůň" (1970), "Raněný buvol" a "Himalájský medvěd" (1974). Jeho tvorba se soustředila na zvířecí motivy, až později ve své kariéře začal vytvářet i lidské figury, zejména v cyklu nazvaném "Corrida."

Od roku 1949 byl designérem Československých keramických závodů. Vydal publikaci s názvem "Kresby zvířat." Výstavoval od roku 1945 na členských výstavách Jednoty umělců výtvarných a od roku 1947 byl členem Umělecké besedy.

Díla Vincence Vinglera jsou zastoupena v několika českých i zahraničních sbírkách, včetně Národní galerie, Galerie hlavního města Prahy, Středočeské galerie, Českého muzea výtvarných umění v Praze, Moravské galerie v Brně, a dalších.

Zemřel 14. srpna 1981 také v Praze.