Asambláž na dřevěné desce, 74 x 50 cm, datace 1969, signováno vpravo dole Fára 69. 

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Anny Strnadlové.

V asambláži Hrací stolek proměňuje Libor Fára nalezené dřevěné prvky v přesně komponovaný objekt na pomezí obrazu, reliéfu a sochařské konstrukce. Fragmenty soustruženého nábytku, obloukové články, lišty a další anonymní části původně užitkových předmětů zbavuje jejich původní funkce a skládá je do nového, vizuálně pevného řádu. Kompozice je založena na výrazné symetrii a rytmickém opakování tvarů. Dvojice vertikálních černých prvků ve spodní části, centrální osa i horizontálně položený fragment v horní partii vytvářejí téměř architektonickou strukturu. Současně lze v celku číst náznak figury či zvláštního mechanismu, aniž by autor tuto asociaci jednoznačně uzavíral. Právě napětí mezi konkrétním předmětem a nově vzniklým znakem patří k podstatě Fárovy práce s asambláží. Tlumená barevnost dřeva, černé plochy a stopy opotřebení ponechané na jednotlivých fragmentech zdůrazňují jejich předchozí existenci. Fára však nespoléhá pouze na poetiku nalezeného materiálu. Každý článek má v kompozici přesnou funkci a celek působí disciplinovaně, téměř konstruktivně. Rok 1969 řadí dílo do výrazného období autorovy objektové tvorby, v níž se jeho zkušenost s grafikou, typografií, scénografií i prací s prostorem spojuje v osobitém jazyce asambláže. Hrací stolek tak přesvědčivě ukazuje Fárovu schopnost proměnit běžné, již použité předměty v autonomní výtvarný celek s jemně absurdním, poetickým i antropomorfním účinkem.

Libor Fára byl významný český malíř, sochař, typograf, scénograf, kostýmní výtvarník a pedagog. Narodil se 12. září 1925 v Praze.

Fára vyrůstal v prostředí s blízkým vztahem k přírodě. Jeho otec byl státní úředník a matka měla zájem o operní zpěv a klavír. Klíčový vliv na Fárovu tvorbu měl jeho dědeček, amatérský loutkař a malíř autodidakt, který provozoval absurdistické umění.

V letech 1935–1941 studoval na reálném gymnáziu Na smetance, kde ho učil kreslit Pravoslav Kotík. Poté byl žákem soukromé školy kreslení Jaroslava Švába Officina Pragensis. Během války byl totálně nasazen, ale soukromě se věnoval hudbě a hrál s jazzovou skupinou Harlem.

Fára byl členem skupiny Spořilovští surrealisté, která vydávala soukromé sborníky. Po válce se hlásil na Akademii, ale nebyl přijat. Studia dokončil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Emila Filly v roce 1951.

V roce 1949 se seznámil s Annou Šafránkovou, za kterou se později oženil. Oživil kontakty se surrealisty, ale v polovině 50. let opustil surrealismus. V té době se také začal více zajímat o divadlo.

Během 50. a 60. let spolupracoval s malými divadly a začal se věnovat typografii. V roce 1966 se účastnil oslavy Dada na Hanzlberku a stal se účastníkem a režisérem divadla Laterna magika.

V polovině 60. let začal vytvářet trojrozměrná díla, zejména asambláže ze starých součástí nábytku a dalších objektů. Jeho cyklus "Hrací stoly" byl poprvé představen v roce 1967. V 70. a 80. letech vytvářel uzavřené cykly děl, protože si byl vědom toho, že svou volnou tvorbu nebude moci vystavit.

V roce 1973–74 působil jako pedagog na FAMU, kde učil grafickou úpravu a tisk. Během své kariéry obdržel několik ocenění za svou typografickou a grafickou práci.

Fára zemřel ve svém ateliéru v roce 1988 ve věku 62 let. Jeho dílo zahrnuje surrealistické kresby a malby, abstrahované figurální malby, objekty, asambláže a typografickou tvorbu.