Pastel a tempera na papíře, 103 x 73,5 cm, datace 1993, signováno zezadu K. Malich 1993. 

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa. 

Pastel pochází ze závěrečného vrcholného období Karla Malicha, kdy dočasně opustil trojrozměrné drátěné plastiky a věnoval se výlučně velkoformátovým pastelům, které na mnoho let představovaly jeho hlavní výrazový prostředek. Tento pastel je navíc výjimečný tím, že byl proveden na největší formát podkladu, jejž autor používal. Vlastní znázornění je výraznou světelnou vizí, odehrávající se na temném pozadí, diagonálně vedeném přes plochu, jehož oblé linie představují základní rys, vymezující se vůči prázdné ploše. Uvnitř temného pole se odehrává současně několik světelných událostí, které probíhaly nezávisle na sobě, některé se překrývaly. Uprostřed světlemodrého kruhu tkví výrazný obrys jablka, který lze vnímat jako smyslový odraz reálného motivu z autorova okolí, který se před ním nečekaně vynořil. Největší útvar v temné ploše představuje protoplasmatická červená hmota, jejíž vlnící se okraje uvnitř temné plochy naznačují, že je trhlinou, v níž dojde k zřetelnému pnutí, poukazujícímu na zrod a zánik světa, jak to naznačuje temně modrý útvar lebky, za kterým je kruh, jehož drobné temně zelené body jsou pojednané temperou. Malich před diváka staví komplexní vizi, již nelze jednoznačně popsat, nelze ji vysvětlit do posledního tahu, pouze v obecné rovině přiblížit. Je uvolněným záznamem toku představivosti, který si dříve než se rozhodl pastel realizovat, autor zaznamenal na drobné kresbě, do níž si vepsal názvy jednotlivých barev. Ze znázornění je zřejmé, že se ocitl na prahu metavize, jejíž význam tkví v ní samé, která působí svou silnou výtvarně emotivní stránkou. Zde je třeba připomenout, že Malich bílou a černou nepovažoval za barvy, a že jejich vztah byl vytrvalou rozpomínkou na jeho dětství, a zároveň, že vše co se odehrává v temném poli se týká vnitřních světelných vizí, které se objevovaly současně, že jde o propojení několika různých zdrojů. Z hlediska Malichových pastelů z přelomu osmdesátých a devadesátých let lze tento jednoznačně považovat za nejvýraznější, za esenci jeho představivosti. Je skvělým pohledem do velmi silného vkladu autora do evropského umění.

Karel Malich, významný český sochař, malíř a grafik, se narodil 18. října 1924 v Holicích. Jeho raná léta strávil v Holicích, kde absolvoval školu. Již od dětství projevoval výtvarné nadání, přičemž kraje s táhlými oblouky kopců, zejména holická krajina, měly výrazný vliv na jeho pozdější tvorbu.

Během války absolvoval reálné gymnázium v Pardubicích a byl nasazen u Junkers-werke ve Dvoře Králové. V letech 1945–1950 studoval výtvarnou výchovu a estetiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde ho ovlivnili profesorové jako Cyril Bouda, Martin Salcman, Karel Lidický a František Kovárna. Po studiích pracoval v podniku Botana v Holicích.

Roku 1953 se oženil s Dagmar Žižkovou, ale manželství skončilo rozvodem po jeho návratu z vojenské služby v Českých Budějovicích (1953–1955). V roce 1956 se oženil podruhé s Hanou Hrochovou. V té době se usadil v Praze a začal se intenzivně věnovat malbě.

Karel Malich byl od roku 1958 členem SČUG Hollar a v roce 1958 založil tvůrčí skupinu Proměna spolu s Milanem Albichem, Miroslavem Radou a fotografem Janem Šplíchalem. Tato skupina vystavovala až do roku 1967. Roku 1963 se stal spoluzakladatelem Skupiny Křižovatka.

V 60. letech se v jeho tvorbě objevovala krajina ovlivněná kubismem, která postupně přešla k lyrické abstrakci. Od roku 1963 převládaly v jeho díle abstraktní geometrické znaky, které se projevovaly zejména v jeho kolážích a reliéfech. Malich v této době experimentoval s novými materiály, jako bylo plexisklo.

Politická situace po okupaci v roce 1968 a éra normalizace znamenaly pro Malicha období, kdy nemohl svá díla oficiálně vystavovat. Věnoval se převážně kresbě a drátěným plastikám, a řada jeho objektů zůstala ve formě modelů. V 70. a 80. letech začal vytvářet drátěné plastiky, které se staly základem pro konstrukce, jež byly zavěšeny ve volném prostoru.

Karel Malich se věnoval tématům spojeným s energií, kosmem a vnitřním prostorem. Jeho tvorba byla řazena do širšího proudu neokonstruktivistických tendencí a ovlivněna vědeckými poznatky z oblasti fyziky a kosmologie. V jeho díle lze nalézt prvky transcendentálního idealismu a teosofie, a zároveň inženýrský přístup neokonstruktivismu.

Po roce 1989 mohl Karel Malich znovu svobodně vystavovat, a jeho díla zaznamenala zasloužený ohlas. Zemřel 24. října 2019 ve věku 95 let, a jeho odkaz patří k významným kapitolám českého moderního umění.