Akryl na plátně, 40 x 40 cm, datace 2005, signováno zezadu GRYGAR 05. 

Posoudil a pravost díla potvrdil PhDr. Karel Srp.

Nabízené plátno představuje Milana Grygara v poloze mimořádné vizuální redukce, v níž se elementární geometrický zásah stává nositelem napětí, rytmu a prostorové představivosti. Na čtvercovém formátu pracuje autor s krajně úspornými prostředky. Převážně bílou plochu narušuje pouze černý klínovitý útvar vedený při spodním okraji obrazu. Právě tato střídmost však otevírá prostor pro intenzivní vnímání vztahu mezi plochou, linií, směrem a prázdnem. Název Antifona odkazuje k hudebnímu principu střídání a odpovědi, který je pro Grygarovu tvorbu příznačný i v širším smyslu. Autor dlouhodobě pracoval s přesahem mezi vizuálním a zvukovým vjemem, s rytmem, opakováním, intervalem a akcí. V tomto díle není zvuk přítomen přímo, ale jeho princip je převeden do obrazové skladby. Mezi bílou a černou, horizontálou a diagonálou, klidem a náhlým napětím vzniká vztah připomínající střídání dvou hlasů. Kompozice je založena na mimořádně citlivém vyvážení. Černý tvar při spodním okraji nepůsobí jako pouhý geometrický prvek, ale jako dynamický zásah do jinak téměř neporušené plochy. Jeho nepatrné stoupání a ostré zalomení směrem k pravému dolnímu rohu vytváří optický pohyb, který aktivuje celou plochu obrazu. Bílá zde není pasivním pozadím, naopak se stává rovnocennou součástí kompozice, prostorem ticha, vůči němuž černá forma získává svou intenzitu. Antifona představuje přesvědčivý příklad Grygarovy tvorby v níž se dlouhodobý zájem o rytmus, zvuk, čas a prostor proměňuje v krajně koncentrovaný obrazový jazyk. Dílo ukazuje, jak může nepatrný zásah do monochromní plochy vyvolat překvapivě silné napětí a jak se jednoduchá geometrická skladba může stát vizuálním ekvivalentem hudební struktury.

Milan Grygar se narodil 24. října 1926 ve Zvolenu na Slovensku a již v dětství projevil silný zájem o umění. Svá studia zahájil během války na Škole uměleckých řemesel v Brně a pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde byl mezi jeho učiteli také renomovaný umělec Emil Filla.

Grygar se v průběhu své kariéry věnoval hlavně výzkumu a experimentaci s vztahem mezi obrazem a zvukem. V roce 1965 představil svoje akustické kresby, kde propojil vizuální a zvukovou komponentu svých děl. Toto spojení se stalo klíčovým prvkem jeho uměleckého výrazu, který v následujících letech dále rozvíjel. V 80. letech se Grygar obrátil zpět k tradiční malbě, ale i zde integroval zvukové a vizuální aspekty.

Jeho díla často vycházela z kubismu, abstrakce a geometrické kompozice. Kromě malby se Grygar věnoval i tvorbě filmových plakátů a byl aktivním členem uměleckých společností, jako je S. V. U. Mánes.

Význačný pro Grygarovu kariéru je ojedinělý způsob, jakým spojoval vizuální a zvukovou stránku svých děl, a jeho snaha o vytvoření autonomního multidimenzionálního obrazu. Tento český malíř a grafik je dnes považován za význačnou postavu v evropské neoavantgardě.