Sedm barevných serigrafií na papíře, 40,5 × 30,5 cm, autorské desky, datace 2010, signován vždy vpravo dole GRYGAR 2010, listy 25/33. 

V sérii Černých obrazů Milan Grygar rozvíjí krajně redukovaný výtvarný jazyk založený na napětí mezi jednolitou černou plochou a subtilní barevnou linií. Černé pole zde není pouhým pozadím, ale aktivním prostorem, v němž se jednotlivé linie napínají mezi okraji, protínají se, lámou či uzavírají do jednoduchých geometrických útvarů. Každý list pracuje s jinou konfigurací a jinou mírou rovnováhy. Červená, modrá či zelená se vůči temné ploše uplatňují s mimořádnou intenzitou, přesto zůstávají vizuálně úsporné. Grygar dokáže z minimálního počtu prostředků vytvořit výrazný vnitřní pohyb, který se odehrává téměř výhradně prostřednictvím směru, napětí a vzájemného vztahu linií. V některých kompozicích vzniká dojem uzavřeného geometrického systému, jinde linie obrazovou plochu pouze protíná a nechává většinu prostoru v téměř absolutním klidu. Právě kontrast řádu a prázdna, barvy a černě, pohybu a nehybnosti patří k hlavním kvalitám série. Grygar zde pokračuje ve svém dlouhodobém zájmu o kresbu chápanou nikoli jako popis předmětu, ale jako autonomní událost v prostoru. Přesnost serigrafie navíc umožňuje zachovat čistotu jednotlivých barevných linií a jejich ostré vymezení vůči hlubokému černému poli. Soubor z roku 2010 je charakteristickou ukázkou vyzrálé fáze Grygarovy tvorby, v níž autor dospívá k maximální koncentraci výrazu. Omezené prostředky zde neznamenají ochuzení, ale naopak zostření vnímání každého zásahu. Série tak působí jako soustava přesně formulovaných vizuálních situací, v nichž se jednoduchá linie stává hlavním nositelem prostoru, rytmu a napětí.

Milan Grygar se narodil 24. října 1926 ve Zvolenu na Slovensku a již v dětství projevil silný zájem o umění. Svá studia zahájil během války na Škole uměleckých řemesel v Brně a pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde byl mezi jeho učiteli také renomovaný umělec Emil Filla.

Grygar se v průběhu své kariéry věnoval hlavně výzkumu a experimentaci s vztahem mezi obrazem a zvukem. V roce 1965 představil svoje akustické kresby, kde propojil vizuální a zvukovou komponentu svých děl. Toto spojení se stalo klíčovým prvkem jeho uměleckého výrazu, který v následujících letech dále rozvíjel. V 80. letech se Grygar obrátil zpět k tradiční malbě, ale i zde integroval zvukové a vizuální aspekty.

Jeho díla často vycházela z kubismu, abstrakce a geometrické kompozice. Kromě malby se Grygar věnoval i tvorbě filmových plakátů a byl aktivním členem uměleckých společností, jako je S. V. U. Mánes.

Význačný pro Grygarovu kariéru je ojedinělý způsob, jakým spojoval vizuální a zvukovou stránku svých děl, a jeho snaha o vytvoření autonomního multidimenzionálního obrazu. Tento český malíř a grafik je dnes považován za význačnou postavu v evropské neoavantgardě.