Tuš na kartonu, 88 x 63 cm, rámováno, pod sklem, datace 1972, signováno zezadu MILAN GRYGAR 1972. 

Vystaveno: 

Galerie European Arts Investment, Praha, Minimum 70s/80s Grygar, Malich, Hilmar, Kyncl, 6. 6. - 31. 8. 2017. 

Zvukoplastická kresba z roku 1972 náleží k zásadnímu okruhu tvorby Milana Grygara, v němž autor překračuje tradiční chápání kresby jako čistě vizuálního média a propojuje ji s pohybem, časem a zvukovou zkušeností. Obrazová plocha zde není místem spontánního gesta, ale přesně vymezeným prostředím, v němž i minimální zásah získává mimořádnou intenzitu. Pravidelná síť jemných linií vytváří téměř neutrální, racionálně uspořádané pole. Tímto systémem však prochází subtilní nepravidelná stopa, která narušuje jeho mechanickou přesnost a vnáší do kompozice element pohybu. Kresba se tak odehrává v napětí mezi řádem a odchylkou, mezi předem danou strukturou a událostí, která do ní vstupuje. Právě tento vztah je pro Grygarovo uvažování charakteristický. Od konce šedesátých let se autor intenzivně zabýval možností zaznamenat samotný proces vzniku kresby, jeho rytmus, trvání a akustický doprovod. V jeho zvukových a zvukoplastických kresbách se proto vizuální stopa stává záznamem děje a zároveň připomínkou zvuku, který mohl při jejím vzniku vznikat. Divák nevnímá pouze výslednou kompozici, ale je veden k představě jejího postupného uskutečňování v čase. Minimalistický charakter práce umocňuje téměř monochromní provedení. Jemnost jednotlivých linií vyžaduje soustředěný pohled a mění vnímání celé plochy podle vzdálenosti diváka. Zvukoplastická kresba tak přesvědčivě dokládá Grygarovu schopnost propojit přísnou vizuální strukturu s nehmotnými fenomény zvuku, času a pohybu.

Milan Grygar se narodil 24. října 1926 ve Zvolenu na Slovensku a již v dětství projevil silný zájem o umění. Svá studia zahájil během války na Škole uměleckých řemesel v Brně a pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde byl mezi jeho učiteli také renomovaný umělec Emil Filla.

Grygar se v průběhu své kariéry věnoval hlavně výzkumu a experimentaci s vztahem mezi obrazem a zvukem. V roce 1965 představil svoje akustické kresby, kde propojil vizuální a zvukovou komponentu svých děl. Toto spojení se stalo klíčovým prvkem jeho uměleckého výrazu, který v následujících letech dále rozvíjel. V 80. letech se Grygar obrátil zpět k tradiční malbě, ale i zde integroval zvukové a vizuální aspekty.

Jeho díla často vycházela z kubismu, abstrakce a geometrické kompozice. Kromě malby se Grygar věnoval i tvorbě filmových plakátů a byl aktivním členem uměleckých společností, jako je S. V. U. Mánes.

Význačný pro Grygarovu kariéru je ojedinělý způsob, jakým spojoval vizuální a zvukovou stránku svých děl, a jeho snaha o vytvoření autonomního multidimenzionálního obrazu. Tento český malíř a grafik je dnes považován za význačnou postavu v evropské neoavantgardě.