Koláž, asambláž na kartonu, 56 x 40 cm, rámováno, pod sklem, datace 1988, signováno vpravo dole B.K. 1988, zezadu pozůstalostní razítko podepsané držitelem autorských práv malířky panem Martinem Helclem: z pozůstalosti Běly Kolářové. 

Provenience: 

Ze sbírky Běly a Jiřího Kolářových. 

Vystaveno: 

Bála Kolářová, Národní galerie v Praze, 27.1.-9.4.2006.

Publikováno: 

Jiří Valoch, Běla Kolářová, Národní galerie v Praze, Praha 2006, celostránkově reprodukováno na s. 95. 

Běla Kolářová patří k nejvýraznějším osobnostem českého poválečného umění. Od počátku šedesátých let si vytvářela osobitý výtvarný jazyk založený na experimentu, redukci a práci s nenápadnými předměty každodennosti. Žiletky, kancelářské svorky, patentky, zápalky či drobné součástky proměňovala v přesně komponované koláže a asambláže, v nichž se propojuje smysl pro řád, subtilní ironie i zkušenost všedního života. Později do své tvorby zapojovala rovněž kosmetické prostředky, pudřenky, řasenky nebo vlasy a prostřednictvím těchto materiálů otevírala témata těla, identity a ženské přítomnosti. Dílo Hexagon je charakteristickou ukázkou její schopnosti spojovat banální materiál s promyšlenou vizuální strukturou. Kolářová zde kombinuje ženské tváře vystřižené z reklamních materiálů s asamblážovým prvkem vytvořeným z kancelářských svorek. Ten získává podobu směrového znaku či šipky, která se vztahuje k prostoru Evropy na mapě světa. Jednotlivé prvky tak překračují svůj původní účel a vstupují do nové významové sítě, v níž se propojují otázky identity, obrazu ženy, prostoru a širšího společenského kontextu. Hexagon byl součástí rozsáhlé retrospektivní výstavy Běly Kolářové v Národní galerii v Praze v roce 2006. Mezinárodní význam její tvorby dokládá také její zastoupení ve sbírkách Museum of Modern Art v New Yorku a samostatná prezentace v Tate Modern v Londýně v roce 2021. Dílo tak dobře vystihuje autorčin způsob uvažování, v němž se přesnost konstrukce spojuje s jemnou významovou otevřeností a každodenní předmět se stává prostředkem osobitého výtvarného sdělení.

Běla Kolářová, rozená Helclová, zanechala v českém uměleckém dění výraznou stopu jako fotografka a výtvarná umělkyně. Narodila se 24. března 1923 v Terezíně a její tvůrčí cesta se rozvíjela v průběhu turbulentního 20. století. Její výtvarná dráha nebyla jen o uměleckém projevu, ale i o vzájemné spolupráci a vazbě na významné postavy českého uměleckého světa.

Jako partnerka Jiřího Koláře, který byl rovněž význačným umělcem, se mnohdy ocitla ve stínu jeho veřejného úspěchu. Jejich spojení nebylo pouze osobní, ale také umělecké. Dlouhá léta společně tvořili a navzájem se obohacovali, čímž vytvářeli unikátní umělecký dialog.

Po absolvování studia na obchodní škole v roce 1941 a zaměstnání v knihkupeckém a tiskařském družstvu Mladé proudy se ocitla v Baťových závodech ve Zlíně. Zde se setkala s Jiřím Kolářem, který měl zásadní vliv na její další životní směřování. Jejich manželství poskytlo zázemí pro vzájemnou tvůrčí spolupráci, přičemž Běla se postupně obrátila k různým formám uměleckého vyjádření, včetně fotografie, lepených koláží a asambláží.

První veřejnou výstavou se představila v roce 1962 v pražském Mánesu. V dalších letech se její tvorba rozrůstala a zahrnovala různé experimentální postupy. Spoluzaložila skupinu Křižovatka, která se stala platformou pro prezentaci jejího a dalších uměleckých směrů. Nicméně normalizační období po roce 1968 znamenalo ztížené podmínky pro tvůrčí působení.

Po podpisu Charty 77 a následném komplikovaném vývoji v Československu se Běla Kolářová spolu s manželem rozhodla opustit vlast a usadit se v Paříži. Teprve po listopadu 1989 se mohla vrátit do České republiky, kde pokračovala v tvůrčí práci.

Její umělecký odkaz je mimořádně ceněn pro jeho inovativnost a přínos k rozvoji uměleckých směrů jako neokonstruktivismus a minimalismus. Její experimentální postupy a osobitý pohled na svět jí zajistily domácí i mezinárodní uznání. Běla Kolářová zemřela 12. dubna 2010 v Praze, ale její umělecké dědictví stále pokračuje v inspiraci dalších generací umělců a diváků.